Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Otázka č. 22 - Sofisté a klasická filosofie

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (33.16 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Gorgiás

noetické skepse - skepse z hlediska, jestli poznání je "spolehlivé"

mezníky noetické skepse:

1. nic není

2. kdyby něco existovalo, nemohlo by to být poznáno

3. kdyby to mohlo být poznáno, nemohlo by to být sděleno

  • odpůrci Sofistů hovořili o jejich noetických skepsích jako o slovních hříčkách (sofismatech)

  • kritizují je za to, že neuznávají všeobecně platné mravy a zákony a že hovoří o relativní pravdě

Sokratés

- zásadní dělení filosofii na předsokratovskou a posokratovskou (dle Nietzscheho zavinil S. úpadek filosofie tím, že jí dal etický rozměr)

Sokratés 470–399 př. n. l.

- Sokratovi je přisuzován zásadní filosoficko-historický význam; zažil rozkvět Athén po řecko-perských válkách
- starověký athénský filosof, učitel a rétor – nepsal – nemáme žádný přímý historický doklad ani pramen
- o jeho životě víme jen ze svědectví jeho žáků – známe z 1) Platónovy rané dialogy, 2) svědectví Aristitelovo, 3) Xenofanés – spisy
- sám nic ze svého učení nenapsal – dialogy Platónovy: Euthyfrón, Obrana, Kritón a Faidón
- Sokratés vede ke kriticismu myšlení, těžko však oddělit myšlenky S. od interpretů
- Sokratés patří do poslední fáze přechodu od kosmologického pozorování přírody ke kritickému pozorování lidského jednání – problémy mravní; od názorných představ (mýtus) k abstraktnímu racionálnímu myšlení (logos)
- charakteristika Sokratova života:

  • poslušnost vůči bohu

  • neustálé hledání pravdy – božský úkol; nedostatečnost lidského vědění

  • vyzývá spoluobčany k tomu, aby se starali nejen a svá těla a bohatství, ale také o svou duši, a hledali pravdu

- „lidé jednají špatně jen z omylu – kdo pozná, co je dobré, nemůže již být nectnostný“ – předmětem poznání je obecná stránka mravnosti – snažil se překonat relativismus sofistů
- zaplétal v ulicích s náhodnými kolemjdoucími rozhovory a spravedlnosti a pravdě; člověk musí směřovat k pravdě
- sokratovská metoda = kladení otázek přivádějících diskutujícího nejprve do rozporu s jeho počátečními výroky (ironie) a pomáhajících mu poté tyto rozpory překonat a dospět k vymezení obecného pojmu
- v centru jeho filosofie stojí otázka po dobru a ctnosti; základním úkolem člověka je péče o duši
- věřil, že poznání je předpoklad dobra; kdo pozná dobro, nemůže už jednat špatně
- při styku se svými spoluobčany zjišťuje, že všichni věří, že se vyznají v dobrou a ctnostech – ale ve skutečnosti jsou lapeni ve zdánlivém vědění, které v přímé zkoušce skrze logos (rozum) v rozhovoru neobstojí
- proto svým zkoušejícím tázáním Sokratés otřásá zdánlivým vědomím druhého až do chvíle, kdy tento dospěje k náhledu, že nic neví – následuje hledání pravého náhledu
- chce pouze napomáhat při náhledu a sebepoznání jichž se každý musí dobrat sám a nikomu je nelze dát zvenčí
- „vím, že nic nevím“ a v tom je moudřejší; Sokratés – učitel nevědění
- v Delfách ve věštírně: nejmoudřejší je Sokratés – ví, že nic neví – proti těm, kteří nevědí o svém nevědění; Patočka na něj pohlíží především jako na vyhnance, který je důsledný ve svém postoji
- roku 399 byl obviněn, že kazí mládež a zavádí nová božstva, obžalován z bezbožnosti, je uznán vinným, že neuznává bohy, které uznává obec, a že kazí mládež; odsouzen k trestu smrti
- o jeho posledních chvílích je Platónův dialog Kritón
- Sokratés je den před popravou svým přítelem vyzíván k útěku, což odmítl, ctí athénské zákony – raději podstoupí smrt, než aby překročil zákon
- nelze uvažovat o okamžitém prospěchu, ale je třeba sledovat pouze logos – nejvyšším štěstím není život sám o sobě, ale spravedlivý život
- klade důraz na morální a charakterovou pevnost
- před svou smrtí – rozhovor o duši – nyní se loučíme občané athénští; já odcházím k smrti, vy k životu, je otázkou, kdo se má lépe
- Sokratovské pojetí krásy:
- 4 základní složky řeckých ctností: sebekázeň, zbožnost, statečnost, spravedlnost; péče o duši + areté (zdatnost, výbornost); již nic dalšího
- Soktares je v estetice funkcionalista – vidí krásu relativně, posuzuje ji dle funkce
- všechny věci jsou dobré a krásné jestliže slouží svému účelu
- otázka jestli je kráse nebo jen krásné věci?; mnoho pěkných věcí, však podobny si nejsou, jak mohou být všechny krásné?
- Sokratés: A ty si skutečně myslíš, že dobro a krásno je odděleno?
- věc může být krásná podle toho, jak je divákem nahlížena; za krásné považujeme, co slouží svému účelu
- Sokratés diskutuje s řečníkem specializovaným na otázky krásy – Hippiasem Větším
- Sokratova metoda kladení otázek: A co zlato, v čem je jeho krása, vždyť zlatý šíp je k ničemu? – ptá se po funkci; krásné je, co je účelné, však v samotné funkci krásu nenajdeme – funkce nestačí
- tu zůstává problém otevřen: krásné je obtížné; pokračuje Platon
- dále ještě: zobrazení věcí může napodobit i jejich duši (= i to co nevidíme)

Témata, do kterých materiál patří