Otázka č. 22 - Sofisté a klasická filosofie

• 1) fyzická

• 2) duchovní

• 3) mystická – čistá idea – platónská láska – není kontaminovaná – je nejvyšší

- od lásky k jednomu tělu se postupně můžeme dostat k lásce nejvyšší; přes fyzickou krásu těla můžeme k nejvyšší kráse vystoupat, ale na druhou stranu to může být past a člověk se dál nedostane
krásno a jeho stupně:

• 1) krásné tělo milované dívky = vzor světské lásky

• 2) krása duše

• 3) krása mravů a zákonů

• 4) krása poznatků a věd

• 5) krásno absolutní – mimo bytí a poznání

- krásno samo je stálé = neměnné jedno x mnohé druhy krásy mizí, zaniknou = proměnlivé mnohé
- není správné, poskytuje-li nějaká činnost pouze libost
- nikdy nesmíme používat libosti jako kritéria pro určení hodnoty nějakého jednání, existuje.li jiné kriterium
- libost posiluje nejnižší lidské pudy a utlumuje vyšší stránky – mění náš život v houpání na houpačce
- libost není vždy špatná – může být i čistá při pozorování abstraktních geometrických forem
- „krása a dobrost“ – nikoli krásno samo
- dobrý není jakýkoli cíl, ale pouze morální cíl
- „krásno samo“ – je dobrý život, oddaný spravedlnosti a spojený s filosofickou moudrostí

- Platon ve stáří – požadavek kontroly a pročištění homérských spisů, aby nekazily mládež
- utopická představa Platonovy Atlantidy – ideální uspořádání ideálního státu – vládce, výchova, vzdělání, společná správa majetku, společné ženy a děti,… nejvyšší hodnota = pravda; z této ideální společnosti vyhání básníky (s vědomím, že umění má silný vliv na duši)

Aristoteles

Aristoteles 348–322 př. n. l.

- největší myslitel starověku; zakladatel logiky + dává základy všem fungujícím empirickým vědám: biologie, psychologie…
- v 17ti vstoupil do Akademie; 20 let byl Platónovým žákem
- až po jeho smrti odchází do Malé Asie, kde zakládá vlastní školu peripateitckou v Lykeiu – systematický základ empirických věd
- působil jako vychovatel Alexandra Velikého
- od pohledu si Platon (idealista) a Aristoteles (empirik) protiřečí; postaven proti Platonovi ne vnitřně, ale metodologicky
- Platon věřil v ideál a empirické poznatky ho nezajímaly
- empirik Aristoteles: podstatu můžeme vypátrat i přes věc samu – ruší ten dualismus, neuznává ideje odloučené od vnímatelných věcí; filosofie je pro Aristotela zkoumaní příčina a principů
- dochované spisy – většinou přednášková skripta z Lykeia – Corpus aristotelicum – obsahuje:

• 1) logické spisy – Organon (nástroj)

• 2) přírodovědná díla

• 3) Metafyzika – hledá zákony jsoucna

• 4) etické spisy – o mravní stránce lidského jednání

• 5) texty k estetice – Poetika – Aristotelova poetika: 1. zásadní dílo o kráse

- shrnuje dosavadní poznání (věd); systematická činnost věcnost argumentů
- na dlouhá staletí základ – teprve novověk začíná revidovat
- věří v racionalitu člověka – řád lidského myšlení – logika – může dovést k pravdě
Logika – základní metoda
- pravdivé nebo nepravdivé výroky = soudy; spojeném dvou soudů (premisy a konkluze) vzniká třetí soud = sylogismus
- řetěz úsudků = důkaz – deduktivní metoda – postupuje se od obecného k jednotlivému
- naproti tomu indukcí – od jednotlivin k obecnému – lze dojít k poznání, a to spojením předběžného vědění a smyslové zkušenosti
Metafyzika
- shrnutí absolutního bytí, lze sem dojít přes poznání světa fyzického
- odpoutává se od Platóna a kritizuje nauku o idejích; Aristoteles chce překonat Platónův dualismus mezi ideou a reálným předmětem
- podstata věcí spočívá v nich samých
- vyhlašuje ale jiný dualismus – mezi látkou a formou – kde čirá látka ani čirá forma se nevyskytují; bůh je ryzí forma – nejvyšší, nehybný hybatel; každá věc je spojení látky a formy
- propojuje vztah formy a látky – jako možnost bytí, které ještě nemá svůj tvar – propojením látky a formy vzniká bytí
- látka existující předem jako možnost – získá-li formu, získá bytí
- socha není dřevem, ale je dřevěná – stane se sochou, spojí-li se představa v duši (forma, tvar) s absolutní látkou (např. dřevem)
- neuvažuje o stvořiteli, látka je nekonečná, věčná – boha považuje za prvotního hybatele
- je-li bytí spojením formy a látky, pak lze k podstatě dojít i skrze věc samu = racionálně-empirický model
- tvar není pro Aristotela formování konkrétní materie, ale to, co má umělec v sobě v duši, to co vdechne
Psychologie
- tři části duše, které odpovídají rozvrstvení přírody