Otázka č. 22 - Sofisté a klasická filosofie

• odsuzuje dokonalou iluzi a nápodobu – hledá nejen shodu vnějších forem, ale i vnitřní významy; možnosti napodobení – umění může napodobovat nejen to, co vidíme, ale i to, co nevidíme = kubismus maluje podstatu a ne povrch

- umění je božské šílenství; básníci hovoří o věcech, jimž nerozumí – netvoří rozumovým věděním, ale nadáním a nadchnutím bohem, nemají vědění o ničem z toho, co mluví; když básník skládá básně, není při smyslech
- umělci – zvláště výtvarní jsou pro něj ti, kteří pouze reprodukují konkrétní věci tohoto světa
- umění je užitečné snad jen při výchově – obklopovat děti krásnými věcmi a hudbou a tříbit tak jejich vkus, vychovávat k pořádku, spravedlnosti a úctě
- opravdový umělec = spravedlivý zákonodárce, vládce-filosof
- tokalos – krása, krásno
- kalos – vrcholná dokonalost – krásný + dobrý + ušlechtilý
- techné – umění
- mimesis – napodobování
druhy napodobení a tvoření:

• 1) nejvyšší forma napodobení je příroda – božské tvoření

• 2) pak božské obrazy a iluze – sny (co vnímáme psychikou)

• 3) pak tvoření reálných věcí – tvoření lidské

• 4) pak lidské obrazy věcí

  • podobné skutečně – věrné kopie, rozměry, barva

  • podobné zdánlivě – perspektiva, ilusionismus

krásno – Platón učí Athéňany hledat odpověď na to, co je krásno (Sokratés toto uzavřel s tím, že je to obtížné…)
- Platón postuluje krásu jako objektivní hodnotu, díky čemuž můžeme krásno chápat
- nejvyšší idea = dobro-pravda-krása – triumvirát; krása se tu účastní nejvyššího, což je převrat od předsokratovských dob, kdy byla zásadně relativizována a bylo na její poznání rezignováno
- podstatou krásy je idea krásy; krásno jako idea = je věčné, nevzniká ani nezaniká; nezvětšuje se ani nezmenšuje; je objektivně existující; krásno stojí na vrcholu světa idejí – je to původní a podstatná vlastnost světa a kosmu; krása = objektivně existující jsoucno; absolutní hodnota, díky níž se mohou věci stát krásnými
- podstatou krásy je idea krásy a věci jsou odlesk této ideje
- transcendentní pojetí krásy – ale krása má tu výjimku, že je smysly postižitelná; cit pro krásu je specifický pro člověka – příbuznost s bohy
- krása je nadsmyslová, stejně jako moudrost, a přece se krása „snímá“ na základě schopnosti oka vidět barvu a světlo – zde spojení světla a duchovní krásy (pak v novoplatonismu)
- nádhera moudrosti je nedostižná smrtelným očím, avšak nejlepší hmotnou obdobou ideálního cíle bytí je Slunce
- cit pro krásu je člověku přirozený – vztah ke kráse pomáhá/umožňuje člověku poznat absolutní bytí
láska – Platón spojuje krásu s láskou
- absolutním vytržením v kráse – zvláště je-li spojena s láskou – se můžeme přiblížit světu idejí
- krása je to, co otvírá člověku duši pro lásku a tím ho vyvádí ze světa „jenomstínů“ k hodnotám světa idejí; stupně lásky: