Otázka č. 22 - Sofisté a klasická filosofie

Platón

Platón 427–347 př. n. l.

- athénský filosof, ústřední pilíř; 20 let žákem Sokrata, teprve po jeho smrti se od něho odpoutal
- založil vlastní filosofickou školu – akademii – ta funguje až do jejího zavření v roce 529 n. l., císařem Justiniánem jako pohanská škola; tato škola je centrem rozvíjení Platónova dualismu
- usiluje o obhajitelné propojení světa jako ustavičné proměny (Herakleitos) a světa jako neměnného (Eleatská škola)
- Spisy – dialogy

• pod vlivem Sokratovým – ještě ne teorie idejí

• akademie – Ústava, Faidros – o kráse a idejích; nesmrtelnost duše, převtělování; tělo jako hrob duše; rozdíl mezi tímto a oním světem; = dualismus

- spisy jsou psané formou filosofického dialogu s hlavním mluvčím Sokratem
- zde patrný vývoj od stanoviska sokratovského etického idealismu k úsilí o vytvoření systému objektivního idealismu pomocí učení o idejích
- začátky nauky o bytí – ontologie
- teorie bytí: pravé bytí je transcendentní (nad námi), nedostupné našim smyslům = nadřazení světa racionálních podstat světu smyslovému; skutečnou realitu mají jen ideje; vše ostatní je jen pomíjivá konkretizace idejí
povaha všeho jsoucna:
- 1) ideje = formy věcí – existují mimo čas a prostor, jsou nehmotné, nekonkretizované; jsou pravzory věcí, objektivní, ideální, neměnné podstaty; pro každý druh předmětu existuje pouze jedna idea, tato idea je trvalá, reálná a pravdivá, pochopí to jen filosof-vládce
- 2) skutečnosti fyzikálního a praktického světa – jednotlivé věci jsou pouhé odlesky idejí – proměňující se, nestálé a pomíjivé předměty; vše s čím se setkáváme jsou pouze pomíjivé, jednotlivé konkretizace idejí (jsou z hlediska absolutna nereálné, i když pro nás jsou konkrétní, hmotné)
- 3) stíny – odrazy těchto skutečných objektů a faktů; ve třetím stupni tvoří básníci a malíři obrazy věcí, které se vztahují k druhému stupni; stíny jsou naše poznání věcí
- příměr Podobenství o jeskyni
- lidé se rovnají bytostem v jeskyni, které nejsou schopny vidět nic ze skutečného světa; lidé leží v jeskyni za nimi oheň, oni vidí odrazy, stíny umělých předmětů, které na stěnu vykresluje světelný zdroj a toto považují za reálné
- pohlédli by-li však opačně, byli by oslněni (nepřivyklí tolika světlu) a stejně by nevěřili; pak, postupně přivyknuvší oči, teprve na světlo = pravé poznání
- jak by reagovali ti, kdož neviděli? – domnívali by se, že si jen zkazil oči, a že tedy únik za to nestojí
= smyslově vnímatelný svět neumožňuje žádné pravé poznání, nýbrž jen nejisté mínění
duše – tělo a duše jsou ostře odděleny, tělo je hrob duše; koncepce vrstevnaté duše

• 1) žádostivá duše – chtíč – nejvíce spoutaný tělesností

• 2) duše vášnivá, srdnatá mysl

• 3) duše rozumná

- duše nazřela ideje v preexistenci, ale při vstupu do těla je zapomněla; teorie rozpomínání (pramení v indickém učení, tělo je žalář pro duši) – podstata poznávání věcí je dána rozpomínáním!
- radikální dualismus – u Platona se objevuje onen svět – tento svět se našeho nedotýká – Náš i Onen propojuje duše
- přirovnává duši k okřídlenému dvojspřeží (dle síly perutí je schopen se vznést do světa idejí, poznáním pukají obaly perutí, ty pak umožňují se vznést k nejvyššímu jsoucnu idejí
pojem umění (neztotožňuje umění s krásou, krása je jinde)
- umění přišlo na svět jako dovednost a vynalézavost, jimiž člověk mohl ukojit své hlavní potřeby, když pouhá příroda již nepostačovala – umění je to, co člověk přidává svým specificky lidským rozumem k přírodě, aby obstál v boji o existenci
- všechna díla umělců dosáhla svého cíle a byla dobrá a krásná tehdy, když umělec přihlížel k pojmu „pravé míry“ – matematický postup, měření; umění se stává vědecky řízenou činností
- mistr kteréhokoli umění je ten, kdo nejlépe zná účelnost svých výrobků
- „umělci“ reprodukují věci a pravá podstata jim uniká, pohybují se v nižších úrovních
- Platón je kritik umění – staví se konkrétním uměleckým realizacím velmi skepticky; ostrá kritika uměleckého napodobení (ilusionismu); řecký ilusionismus se zabývá pomíjivým světem
- umění je napodobování, Platon toto napodobování kritizuje
- stůl = stín ideje; obraz stolu = stín stínu – dostává se od pravdy ještě dál