Otázka č. 26 - Osvícenství a německá klasická filosofie

→ romantismus se kriticky opírá o Kantovu teorii (Nietzsche, Schopenhauer)

- kritika – zkoumání rozumu – možností jeho apriorního (tj. před zkušenostní) poznání → čistý rozum (apriorní – nezasažený zkušeností)

- čistý rozum – rozum bez zkušenosti se světem

1. Kritika čistého rozumu

   • zabývá se gnoseologií

   • Koperníkovský obrat

   • ne objektem (svět), ale subjektem (rozum) máme vnímat

   • je třeba vnímat svět pomocí individuálního rozumu, jen tak ho lze poznat

   • není třeba poznat to, zda je vnímán, ale jak je vnímán

   • tvrdí, že každý subjekt si přetváří vnější svět do dvou zabudovaných vrozených (apriorních) forem – času a prostoru – které reálně neexistují

   • vymezení pojmů:

     1. a priori

   • poznání předcházející zkušenosti

   • rozum má a priori v sobě, aniž by měl zkušenosti se světem

     1. a posteriori

- poznání získané zkušeností

• hovoří o mřížce, do které si čas a prostor vkládáme → události a svět vnímáme jinak, ale ve stejném času a prostoru

• poznaný svět dělí na dvě části:

  1. vnímaná část = svět jevů = svět věcí pro nás

• svět poznáváme tak, jak se nám jeví

  1. nedostupná část = svět věcí o sobě

• existuje objektivně, sám o sobě, nezávisle na nás, nelze poznat → nástup víry místo vědy

→ snaha vybudovat novou metafyziku jako vědu a priori

• nelze ji odvozovat od zkušenosti

• hlavní cíl: vysvětlení Boha, svobody, nesmrtelnosti (→ tyto pojmy zcela mimo empirii, nelze je ani nijak vysvětlit)

• nepodařilo se mu to → říká o metafyzice, že není otázkou vědy - gnoseologie (jak tomu bylo doposud), ale víry a etiky (viz kritika praktického rozumu)

1. Kritika praktického rozumu

   • souvisí s etikou

   • podmínkou fungování etiky (→ práva) – předpoklad lidské svobody

   • snaha vytvořit a prkení etiku – nezávislou na okolním světě, vždy a za všech okolností platnou

   • determinismus → zrušení etiky

   • iluze svobody je nutná pro fungování etického systému

   • Kant → etické jednání – prakticky uznal existenci Boha (člověk se přiklání ke „správné“ volbě)

     • „Dvě věci naplňují moji mysl obdivem, a to hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“

     • zajímá se pouze o člověka svobodného, ne o toho, kdo jedná pod tlakem

     • mravná jednání je takové, jedná-li člověk v souladu se zákonem, se kterým je navíc vnitřně ztotožněn → takový zákon člověku pak přímo přikazuje, jak máme jednat – Kant hovoří o imperativech:

     • pomáhají rozlišit pravé etické chování od nepravého

     • klade vysokou náročnost na mravní jednání lidí (kateg. imper.)

   1. hypotetický imperativ

   • chováme se mravně, protože nás čeká odměna

   1. kategorický imperativ

   • konání dobra pro dobro samé

     • „Chovej se vždy tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě.“

     • „Jednej vždy tak, aby se maxima (zásady) tvého jednání staly obecným zákonem.“ (→ vzorem pro ostatní)

     • „Jednej vždy tak, aby ti lidství, jak ve vlastní podobě, tak v osobě každého druhého bylo vždy cílem (účelem), nikdy ne pouhým prostředkem.“ (→ nezištnost)