Otázka č. 26 - Osvícenství a německá klasická filosofie

1. období pokritické

   • věnuje se filosofii náboženství, právu (mezinárodní politika), mravnosti

   • doopravuje své názory

   • pokládá otázku „Co je osvícenství?“

   • dílo K věčnému míru

Johann Gottlieb Fichte

• 1762 – 1814

• řadíme do NKF, ale také do romantismu

• ovlivněn Goethem, VFR (Robespierre, svobodné myšlení)

• žák I. Kanta

→ tvrdil, že je „kantovštější“ než sám Kant

• kritizuje „svět věcí o sobě“ → chce svobodu ducha, který dokáže překonávat překážky

• nad svět nadřazuje naše JÁ

• podstata lidského vědomí – čin, jednání

• naše já musí být neustále tvořivé a aktivní → zdůraznění významu práce, jako jedné ze základních lidských aktivit

• svět je soubor překážek, které naše já překonává → rozvíjí se dokonalejší já

• rozlišuje tři fáze:

1. „Já“ samo sebou

2. „Nejá“ (něco, co nejsem já – příroda; člověk „nejá“ svým způsobem vytváří)

3. člověk si uvědomí, že není „nejá“ (→ posun → svoboda)

Dílo:

• O pojmu vědosloví neboli takzvané filosofie

• Základ veškerého vědosloví

Friedrich Schelling

• 1775 – 1854

• ovlivněn romantismem

• žák Fichteho

• jeho názory prodělaly velké změny – dostal se od ateismu přes dialektický názor a přírodní filosofii po mystiku

• říká, že ve světě vždy převažuje subjektivní princip (duch) nebo objektivní princip (příroda)

→ prazákladem je identita obou dvou prvků = absolutní jednota subjektu a objektu(tzn. jednota ducha a přírody)

• „Nikoli příroda je výtvorem ducha, ale duch je výtvorem přírody.“

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

• 1770 – 1831

• spolužák Schellinga

• absolvent teologické fakulty – většina života – učitel filosofie na univerzitě

• nebyl dobrým řečníkem → problém

• domníval se, že ve svém myšlení dosáhl vrcholu

• objektivní idealista → základ světa je absolutní duch/idea:

= nehmotná substance

• vše hmotné na světě je projev vyššího ducha

• idea – v každé věci je přítomna (je její podstatou, základem)

• duch je vyšší než hmota → hmota je druhotná

• ztotožňuje myšlení a bytí (duch a hmota) = 2 základní ontologické kategorie

• „Vše, co je rozum, je skutečné a vše, co je skutečné, je rozum.“

• tvůrce novověké dialektiky:

• navazuje na Herakleitovu dialektiku

• vytvořil novověký idealistický dialektický názor

• Hegelova dialektika je dialektika ve spirále

• základní příčina vývoje – působení protikladných sil v každé hmotě

• možnost/schopnost vývoje – přisuzuje duchovnu

• vývoj neprobíhá plynule, ale skoky – rozlišuje tři fáze:

1. teze

= výchozí stav

- duch je sám sebou

- logika

1. antiteze

= stav, který svou existencí popírá výchozí stav → negace výchozího stavu/negace teze