Koncily - seznam
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Druhé zasedací období (1551 - 1552)
papež: Julius III.
účast: ?
učení o eucharistii: skutečná Kristova přítomnost přepodstatněním, v důsledku toho také mimo přijímání
nutnost ušní zpovědi, soudní charakter rozhřešení a zadostiučinění
dekret o svátosti nemocných (o jejím svátostném charakteru)
Třetí zasedací období (1562 - 1563)
papež: Pius IV.
účast: na začátku 113 biskupů, na konci 199 biskupů, 7 opatů a 7 řádových představených
Kristova přítomnost pod každou z obou způsob v eucharistii
dekret o mešní oběti: mše je památkou a zpřítomněním Kristovy oběti na kříži, jí rovná stejným obětním darem a týmž obětujícím knězem Kristem, od ní odlišná druhem a způsobem (nekrvavého) obětování
odmítnutí protestantské nauky o svátosti svěcení
dekret o rezidenci (o poměru moci papežského primátu k biskupské moci)
dekret o zřizování biskupských kněžských seminářů (dosud chyběla instituce k výchově kléru)
reforma upravující jmenování a úřední povinnosti kardinálů a biskupů, pořádání diecézních synodů (každoročně) a provinciálních koncilů (každé tři roky), obsazování farností a farní kázání
reforma řádu se omezila jen na jistá všeobecná pravidla o přijímání, noviciátu, klauzuře atd.
dekret o svátostném charakteru manželství – tajná (tj. bez svědků uzavřená) manželství jsou neplatná
dekrety o očistci, odpustcích, uctívání svatých, jejich ostatků a obrazů
20. První vatikánský (8. 12. 1869– 18. 7 . 1870)
svolán: papežem Piem IX.
účast: 642 oprávněných hlasovat; z 1050 katolických biskupů se zúčastnilo koncilu 774.
dekret o víře: o jsoucnosti a poznání osobního Boha, o nutnosti božského zjevení, o podstatě víry, o poměru víry a vědění
schéma o církvi Kristově: nauka o církvi všeobecně, o papežském primátu, o poměru k světské moci, o neomylnosti papeže
definice papežského primátu: „Svatá apoštolská stolice a římský papež zaujímají přednostní postavení nad celým okrskem zemským a právě římský papež, nástupce svatého knížete apoštolů Petra, pravý náměstek Kristův a jako hlava celé církve je také otcem a učitelem všech křesťanů a na něho byla ve sv. Petru naším Pánem Ježíšem Kristem přenesena plná moc celou církev pást, řídit a spravovat… “
definice papežské neomylnosti: „Římský papež, když mluví ze své učitelské stolice (ex cathedra) tj. když koná svůj úřad jako pastýř a učitel všech křesťanů a mocí své nejvyšší apoštolské úřední moci s konečnou platností rozhoduje, že se má držet nějaká nauka o víře nebo mravech celé církve, těší se na základě boží pomoci , která mu byla přislíbena ve svatém Petru, oné neomylnosti, kterou chtěl mít vyzbrojenu božský Spasitel svoji církev, při konečném rozhodování o nauce ve věcech víry nebo mravů a že proto taková konečná rozhodnutí římského papeže jsou nezměnitelná sama sebou, ne ale souhlasem církve.“