Antická filosofie

jeden z ústředních pojmů ř. filosofie zvl. v období předsokratickém,; fil. v Ř. začínala hledáním univerzálního principu, základu z něhož povstává všechno jsoucno a do něhož se zase navrací

Apeiron (viz. Anaximandros) - kvalitativně blíže neurčená látka z níž vše povstává a do níž se vše vrací

Pythagorejci

Pythagoras z Abdéru

(580 - 500 př. Kr.); nic nenapsal; zakladatel

Jednalo se o sektu – naprostá anonymita, nic nevynášet, přísná kázeň, podřízení autoritě

styl života, ve kterém je filosofie prostředkem, cestou

• první princip: číslo

• liché čísla dokonalé (vymezují pohyb), sudé nedokonalé

• regule pro celé univerzum – matematické pravidla, číslo je základem poznání

• univerzum je harmonické → proto odpovídá číselným vztahům

sublunární svět je tvořen z země (kvádr), oheň (pětistěn), vzduch (osmistěn), voda

Herakleitos z Efezu 6. – 5. Století př. Kr.

(550 - 480 př. Kr.)

• první princip = oheň

• vše je v pohybu panta rei, není nic stálého, nic co by přetvávalo („Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“)

• pohyb - přechod z jednoho kontrastu do druhého z jedné opozice v druhou, pohyb je neustálý bboj protikladů, kde jeden protiklad nemůže být bez druhého. (den x noc) → v hloubce všeho je harmonie - boj protikladů v harmonii - není chaotický, všemu vládne jediná moudrost – logos, člověk má žít v souladu se světovým logos.

Eleaté

Xenofanés

boj proti starému ř. náboženství (bohové příliš lidští, nejsou hodni úcty)

• první princip = jeden Bůh

- je pouze jeden bůh (je nejvyšší je pouze jedno): všudypřítomný, je ident. se světem - panteizmus

- věčné neproměnlivé bytí za rozmanitostí jevů !

Parmenides z Eleje

• první princip = bytí (zakl. ontologie) -

• "Bytí je, nebytí není a nemůže v žádném příp. být."

• Bytí je naprosto pozitivní => jedinou pravdou je bytí X Nebytí je naprosto negativní

uvažujeme, že je, bytí = jediná myslitelná skutečnost

• Bytí nevzniká a je neporušitelné (nic kromě něho není) – nemá minulost ani budoucnost, neproměnné, stálé nehybné, neměnné, nedělitelné. Pak není nic co by vysvětlilo změnu. Bytí proto není Arché. není zde mnohost => nic se nehýbe (cesta pravdy - základem všeho je bytí).

smysly tvrdí opak (cesta omylu (mínění)) - je třeba uvěřit rozumu

Omyl je, že vše je v harmonii; hlouběji než harmonie je jednota

Zenón z Eleje

• dokazuje nehybnost světa => neexistuje mnohost

• důkazy zakládá na důkazu sporu**) - dokazuje, že pohyb neexistuje

**) (připustí protikladné mínění, ukáže, že pokud by platilo je nesmyslné)

Připusťme tedy, že pohyb existuje. => Pohybující se musí překonat nekonečno úseků v konečném čase => to je nesmysl, tedy spor a přijímáme že pohyb neexistuje.

Př.: Achileus želvu nikdy nedohoní A+ __________________ > +B _____> +C