Antická filosofie

2) živočišná – také pro zachování vlastního bytí, reaguje na obrazy zprostředkované smysly. Lokální pohyb (z místa na místo).

3) rozumová – má pouze člověk, reaguje nejen na smyslový, ale i na intelektuální obraz – oproštěný od materie.

Jen zformovaná materie může být použita jako materie pro další stupeň, např. živočišnou duši lze použít pro rozumovou, tzn. vyšší v sobě vždy obsahuje nižší

Poznání duše

1) smyslová úroveň – duše poznává skrze smysly. Smyslové vnímání je pasivní – vidím, ať chci nebo nechci. Smysl je v potenci (např. zrak – oči), smyslová skutečnost je v aktu (např. zelená barva) ⇒ změna, přechod z potence do aktu, výsledkem je např. vnímání zelené barvy.

• pět vnějších smyslů: zrak, čich, sluch, hmat, chuť

• tři vnitřní smysly:

  představivost – zásobárna zážitků (když vidím zvon, vybaví se mi, že zvoní)

zde může vzniknout omyl – vybavím si na určitý podnět neoprávněné informace.

paměť – na rozdíl od fantazie zážitky časově uspořádává.

instinkt – rozlišuje užitečné x neužitečné, příjemné, škodlivé apod. Živočich podle něj nahlíží skutečnost

+ sensus communae (spol. smysl) - spojuje vjemy různých kvalit (např. zvuk a barvu zvonku)

2) rozum – jím se člověk odlišuje. Není pasivní, má také aktivní složku „světlo“. Světlo osvítí představu, z níž se aktualizuje skrytý inteligibilní obraz. Způsob vnímání je podobný jako u smyslů: Inteligibilní skutečnost je v aktu, intelektuální mohutnost je potencí ⇒ rozumové vnímání.

Jak rozum získává z představy svůj materiál k dalšímu zpracování?

Aristoteles zavádí intellectus agens (činný rozum) – ten jako světlo osvítí představu, z níž se aktualizuje skrytý inteligibilní obraz – může být zpracován trpným rozumem – intellectus possibilis.

Smyslové žádosti – pohony, které pomáhají přežít.

• žádostivé (baživé) – k dosažení cílů

• hněvivé – pomáhají překonat překážky

• u člověka existuje navíc vůle – žádostivost rozumu, představuje člověku to, co je dobré – otázka etiky

Aristotelés – logika

- je naukou o správném myšlení – ne co do obsahu, ale formy a metody, je to tedy formální věda (ne reálná)

Díky rozumu jsme schopni vyloučit chyby vzniklé smyslovým poznáním (fantazie).

Myslet můžeme jen se správnými pojmy, které získáme definicí – ta vytváří pojmy zařazením do rodů – pomocí již známých pojmů, ale musí stanovit také specifický (druhový) rozdíl, např. člověk je živočich (-již známý pojem), člověk je živočich rozumný (- stanovený rozdíl).

Existují pojmy nižší a vyšší obecnosti (např. rostlinstvo, strom, ovocný strom, jabloň) – má se sestupovat od obecných pojmů k jednotlivým, ale ve správných krocích, aby se nic nepřeskočilo.

Pojmy spojujeme v soudy – existují různé druhy soudů: