Antická filosofie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Dobré je to, co je pro nás užitečné.
Gorgiás z Leontiny: *485 – 480
Nic neexistuje, a i kdyby něco existovalo, nebylo by to pochopitelné, a i kdyby to bylo pochopitelné, nebylo by to vysvětlitelné, tj. Předatelné jiným. Takže je jasné, že pravda neexistuje, a všechno je omyl.
1) kdyby bytí bylo, bylo by to nepoznatelné
2) kdyby bytí bylo poznatelné, bylo by to nesdělitelné
naše chování musí vycházet z dané situace
Hippias z Elidy
přirozený zákon X lidský zákon (lidský zákon rozděluje, tyranizuje lidi). Člověk se má přizpůsobit přírodě přirozenému zákonu. Příroda sjednocuje a zákon rozděluje.
Antifonte
co patří přirozenosti je pravda, příroda je pravda, zatímco pozitivní zákon je pouhé mínění. Kosopolitismus = odmítá rozlišovat mezi lidmi. Podle přirozenosti totiž mezi lidmi není rozdílu (není rozdíl mezi barbarem a Řekem).
aréte – schopnost ovládat, řídit sebe a druhé
rozlišuje - zlo = nepříjemné, nelibé
- dobro = užitečné, budí zalíbení
spravedlnost = výhoda mocnějšího
Sokrates – metoda (maieutika, ironie, zkoušení v dialogu)
maieutika
porodní umění jeho matky mu vnuká myšlenku: (pomáhá, aby se v člověku zrodila pravda, aby člověk v sobě nalezl pravdu).
Ironie
přichází za moudrými, tvrdí že je nevědoucí, tváří se neznale a nutí protějšek k vyjádření samozřejmých základních věcí (pojmů) a tím nabourává výklad protivníka. - požaduje definici pojmů (např. co je to zbožnost) → zakládá evropskou vědu, dává věcem hodnotu
rozhovor, dialog
začíná tím, že druhý ví a táže se
jak vést svůj život, Sokrates nechce slyšet jednotlivosti ale co je to život.
pochopím-li celek, pak pochopím jednotlivé
uchopím-li (doberu) se toho, v čem spočívá život, jeho cíl, jak ho vést, mohu pak v jednotlivostech správně jednat
„vím, že nic nevím“ – v tom je moudrost
arete chápe jako schopnost jednat a mít sílu jednat
Sokrates sám nic nenapsal, o jeho filosofii většinu vítod Platona a několika vedlejších pramenů.
Platón – problém poznání, druhá plavba
snažil se uzásadnit Sokratovou filozofii
v člověku je cosi, co se ptá po trvalém, neměnném, nadčasovému.
Člověk – tělesnost spojená se smyslovým světem (to co je blízko nebytí)
- pravda je v duši člověka - Duše než vešla do těla, tak nahlížela ideje, pak musela přejít řeku zapomnění. → pravda je v člověku samém je potřeba se rozpomenout – anamnéze
svět smyslový je stvořen podle světa idejí a ty lze zkoumáním, intelektem smyslových obrazů a předmětů odhalit → druhá plavba
První plavbu podnikli přírodní filozofové (hledali příčinu ve smyslovém); smyslové však není schopné podat vysvětlení, nejisté; (došel jim vítr v plachtách)
druhá plavba – poznávám díky intelektu z viditelného → ideje; (intelektem nahlížím jsoucno inteligibilní)