Antická filosofie

• 1. Příčina = Bůh – kdo hledá první příčinu dělá Teologii

• na počátku touha po poznání, Pravda je tak veliká že ji nelze minout

• navazuje na první filozofy zpracovává jejich poznatky

• při hledání jsme omezeni smysly

• všechny výpovědi o bytí se vztahují k prvnímu činiteli, tj k substanci

změna

• vše je ve změně, v pohybu, změna přechod z potence do aktu – pohyb musí mít příčinu

každá změna má 4 příčiny:

- materiální

- formální

- účinná (mimo materii)

- finální (idea )

vnímatelná skutečnost (smyslová substance):

• materie je určena formou, sama o sobě je neurčená; musí mít potencialitu – potenci

• forma samostatně neexistuje, v …..světě s materií; nositelka bytí; diky ní je materie aktualizovaná

Vnímatelná skutečnost – materie + forma => hylemorfismus – nauka o látce a formě

Bytí

Bytí (společné všem věcem) = mnohovýznamové:

1. nahodilé (hromada písku) – nelze založit vědu

2. podle pravdy (auto je bílé) – v oboru logiky

3. o sobě (per se) – existuje sám o sobě

- existuje skrze něco jiného

4. v možnosti a uskutečnění

bytí o sobě (per se) se dělí na deset kategorií:

1. Substance (existuje sama o sobě) + 9 druhů akcidentů (případků):

2. kvalita 3. kvantita

4. místo 5. poloha

6. relace 7. habitus (co věci připisujeme)

8. činnost 9. trpnost

10. čas

Substance – inteligibilní, určitelná (např. co nám říká, že je to pes)

• není v jiném (v jiné věci)

• je aktualizovaná formou

Akcidenty = mají existenci skrze jiného (nejsou vlastní žádné věci)

bytí v možnosti a uskutečnění

aktu (možnosti) – aktualizuje se dělí na energii (umí a provádí) a entelektii (umí, ale neprovádí)

potenci (uskutečnění) – dynamis (možnost aktualizace)

akt předchází potenci metafyziky; materie určuje potenci

kosmologie

První hybatel – nepatří do univerza, je čistý akt, nemá potenci

- plně v aktu

- nehybný

- rozhýbávání universa – poznání, láska

Aristotelés – etika

Etický život je nemyslitelný mimo společnost

Člověk touží po blaženosti → blaženost spočívá ve ctnostech,

ctnost – střed mezi krajnostmi, vyhýbání se excesům

ctnost - teoretická (intelektuální znalost – vím co je ctnostné)

- praktická (mravní, získaná cvičením)

Člověk má tedy žít - podle svého rozumu, přirozenosti - hierarchie duše (viz níže otázka č.16)

tzv. etická zdatnost

-objevovat nejvyšší dobro – hledání pravdy první příčina nahlížení, kontemplace boha - tzv. dianoetická zdatnost

Aristotelés – o duši

Charakteristika duše

Duše oživuje, formuje materii

Duše je princip života, jeho hybatelem, entelechii těla.

cíl, smysl člověka leží v duši → aktualizace (entelechia a energia) čl. není dána z vnějšku

duše je smrtelná, nesmrtelný je intelekt (viz „Poznání duše“ níže)

Aristoteles nachází tři složky (mohutnosti) duše:

1) vegetativní – veškerý pohyb se děje pouze pro zachování života, tzn. výživu a množení. Reaguje na fyzický dotek.