Antická filosofie

Vystřelený šíp se nikdy nepohybuje:

pohybuje se -> čas letu na určité okamžiky a v každém okamžiku je na urč. místě -> nepohybuje se.

Empedokles, Anaxagorás, Atomisté

Empedokles

navazuje na předchozí systémy - vybírá si - vytváří nový celek

• pralátka = 4 elementy - oheň, voda, země, vzduch

• dění žene a formuje - láska (sjednocuje)

  - nenávist (rozděluje)

Bůh je tvořen homogenní směsí nesmrtelných prvků, což je láska

láska směšuje 4 elementy a tvoří život

bytosti vznikali od jednoduchých ke složitým: rostliny -> zvířata -> lidé

Anaxagoras

- snaha sjednotit Parmenida s Herakleitem

- složení těles – hmotné částečky, které na rozdíl od atomu mají stejnou velikosti jako celé těleso (zastoupeno více prvků a záleží, které převládnou)

- vznik - jejich slučováním

- zánik - jejich rozdělováním

- vše řídí NÚS - rozumný, myslící, všemohoucí, neosobní, nejčistší, nejjemnější z věcí

- dává popud k vzniku uspořádaného světa z chaosu

- pořádá a řídí kosmos

Atomisté

Leukippos

• zakladatel nauky o atomech

málo se od něho dochovalo, učitel Demokrita; „vše vzniká z nějakého důvodu“

Démokritos

- z Leukippovy nauky utvořil ucelený systém

- existuje nejsoucno = prázdný prostor

- existuje jsoucno = tvořené atomy

atomy - vyplňují svůj prostor, nedělitelné, nezanikají, nemění se, z téže látky

- různé velikosti, tvaru a polohy

vznik - spojení atomů

zánik - rozpojení atomů

Sofisté

(5. st. př. Kr.) (Humanistické období)

Perské války –vítězové, Řekové získávají sebevědomí

- zánik vlády aristokracie; nástup lidu, v čele obce jsou lidé s dobrými schopnostmi (ne na základě dědičných práv) - schopnost, zdatnost vládnout = arété (sofisté učí za peníze)

- před válkami - osud lidí určován bohy nyní čl. sám si určuje svůj osud

Filosofie ponechává zdánlivě neřešitelné otázky + důsledky ř. - perských válek =>

vnik sofistů:

• prvotní princip = člověk

(umisťuje věci a uspořádává je v celek); to co hledali první filosofové v pralátce, sofisté kladli do člověka, svůj zájem obracejí k reflexi nad člověkem s etickým chováním.)

• vyučují arété (jak vládnout), soustřeďují se na argumentaci (rétoriku)

• jejich učení se vyznačuje relativismem, kosmopolismem a vycházejí ze zkušenosti.

Protagoras z Abdéru : *491 – 481p ř. Kr.

člověk míra všech věcí - těch co jsou, proč že jsou, a těch co nejsou, proč, že nejsou – tedy je to člověk, kdo ve svém souzení určuje hodnotu věcí a dává jim místo ve svém universu.

vyučuje rétorice = řečnické umnění – upřednostnit svůj argument – princip dvojího důvodu, pro každou věc existují dva důvody, které jsou postaveny proti sobě

agnostie – jsou vymezeny hranice poznání (nelze poznávat smysly ani rozumem, to co zachycuji rozumem, není realita, o bozích se nedá říci nic určitého)