12A - Změny v poměru velmocenských sil v období 1853-1871 (včetně sjednocovacích procesů v Německu a Itálii). Mezinárodní důsledky Krymské války.
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
V roce 1850 se zostřil boj mezi pravoslavnými a katolíky o dohled nad svatými místy. Především svatyně v Jeruzalémě a Betlémě. Za ochranu katolické církve kopali Frantíci a pravoslaví je jasné -> to vedlo k rivalitě o vliv v Turecku. Ruský car Mikuláš I. začal s přípravou války proti Turecku, počítal s podporou France Josefa, jelikož mu o rok dříve pomohl s potlačením povstání v Uhrách, a také s přátelskou neutralitou Pruska. Rusové se snažili příznivě naklonit i VB a Palmerstonovi nabídli podíl na dělení sfér v Turecku. VB měla získat Krétu a Egypt, Rusové očekávaně Balkán a Cařihrad. Palmerston to odmítl.
Následovaly ruské ultimativní požadavky na ochranu pravoslavných věřících. Sultán to odmítl a ruská vojska v červnu 1853 vstoupila do Moldavska a Valašska, které byly autonomní součásti Turecka. Turecko vypovědělo válku Rusku v říjnu téhož roku.
Od počátku vítězila ruská vojska, nejdůležitějšího vítězství dosáhli Rusové v námořní bitvě u Sinope (v Černém moři) pod vedením admirála Pavla Nachimova.
V roce 1854 do války vstoupila VB a Francie kvůli obavě z možného ruského úspěchu. Lokální konflikt se stal evropským. Počátkem roku 1855 se přidalo ke koalici i Sardinské království. Válečné události se přesunuly z Balkánu na Krym, kde se vylodili francouzští a britští vojáci. Jednalo se o desetitisícové sbory. Rakousko se na svého slovanského kamaráda vykašlalo a ještě navíc poslalo svá vojska do Valašska a Moldavska odkud se museli Rusové stáhnout. Hlavní boje byly o město Sevastopol. Rusové pod vedením Nachimova město bránili celý rok a Sevastopol opustili v září 1855. Britové a Frantíci měli modernější arzenál, pro ilustraci jejich pušky měly dostřel asi 900m a ruské 200m. Rusové měli sice početní převahu (překvapivě), ale dojeli na špatné zásobování, zastaralou techniku a špatné velení.
V době války došlo ke změně na carském trůnu – v březnu 1855 Mikuláš I. byl vystřídán Alexandrem II. Po skončení bojů o Sevastopol obě strany usilovaly o mír.
Od února do března 1856 probíhal mírový kongres v Paříži za účasti VB, Francie, Ruska, Rakouska, Pruska, Sardínie a Turecka. Jednání vedl Alexandr Walewski (levoboček Napoleona I.). Na kongresu byla potvrzena územní integrita Turecka a autonomie Srbska, Valašska a Moldavska. Sultán se zaručil zajistit rovná práva křesťanů a muslimů. Černé moře se mělo stát neutrální, tozn. bez válečných lodí (úplně). Delta Dunaje měla být otevřena všem obchodním lodím, kontrolu nad ní mělo zastávat Turecko.
Po kongresu začal proces osamostatňování podunajských knížectví Moldavska a Valašska – 1859 byl do jejich čela zvolen jako hospodar plk. Alexandr Cuza a roku 1861 došlo ke sjednocení obou knížectví do státu Rumunsko. Turecká nadvláda měla čistě formální charakter. Kníže Alexandr prováděl reformy, ale byl svržen opozicí a nahrazen Karlem (Carol I.) z dynastie Hohenzollern-Sigmaringen. Jeho nástup byl samozřejmě schválen velmocemi.