17A - Reformy meidži v Japonsku; význam v dalším vývoji země. Srovnání se soudobým vývojem v Číně.

Dne 12. října 1868 se oficiálně ujal vlády císař Mucuhito a 23. října vyhlásil éru Meidži = osvícená vláda. Přenesl hlavní město z Kjóta do Eda a přejmenoval ho na Tókjó = Východní hlavní město. Na přelomu let 1872 a 1873 změnil dosavadní lunární kalendář na gregoriánský.

Aby mohlo Japonsko vzdorovat západním velmocím, potřebovalo centralizovanou vládu schopnou okamžité reakce na vývoj událostí. Proto byla zrušena jednotlivá knížectví a všechna léna se vrátila do rukou císaře. Byly zřízeny nové jednotky – prefektury, v jejichž čele stanuli guvernéři (bývalá knížata, kterým byl přiznán příjem ve výši jedné desetiny daňového příjmu bývalého léna).

Další důležitou reformou byla reorganizace ozbrojených sil. V listopadu roku 1872 byl vydán zákon všeobecné branné povinnosti. Doposud bylo vlastnictví zbraně privilegiem samurajů. Nyní se povinnost 3leté vojenské služby (a 4 roky v záloze) vztahovala na všechny obyvatele. Výjimku tvořili „jen“ státní úředníci, studenti některých škol a stipendisté v zahraničí. Osvobozeni od této služby byli i hlavy rodin, jediní synové a adoptivní synové. Muž se mohl také ze služby vyplatit za 270 jenů. Snažili se o moderní vyzbrojení armády, a proto byly zestátněny doly a zbrojovky. Urychleně začali budovat válečné loďstvo.

Bylo také potřeba vyřešit finanční otázku. Základní příjmy státu měli plynout z pozemkové daně, která byla stanovena na 3% úředně stanovené ceny půdy (roku 1876 sníženo na 2,5%). Daň se měla nově odevzdávat v penězích a její výše byla stálá bez ohledu na aktuální úrodu. Daň byla vysoká (tvořila asi 30% úrody), a proto docházelo k povstáním 1868/1869 a 1873 (bouřili se však i proti branné povinnosti a školní docházce). Byl vytvořen nový katastr a od roku 1872 se mohlo s půdou obchodovat. Lidé získali svobodu volného pohybu a právo na výběr pěstovaných plodin. Japonsko se také úzkostlivě bránilo zadlužení v zahraničí. Půjčku si vzali jen na stavbu železnice a na vyplacení bývalých knížat.

Roku 1872 bylo zrušeno rozdělení obyvatel na 4 stavy a byly zavedeny 4 nové skupiny. 1) císař a členové jeho dvoru; 2) vyšší šlechta (dosavadní dvorská šlechta a knížata); 3) nižší šlechta (bývalí samurajové); 4) prostý lid – všechno obyvatelstvo nesamurajského původu, to znamená rolníci, obchodníci, řemeslníci. Zároveň byla zavedena rovnost těchto skupin – rovnost v odívání a místu bydliště, výběr zaměstnání, možnost sňatků mezi skupinami a stejný přístup k vojenským a úředním hodnostem.

Dále byl v roce 1872 vyhlášen zákon o výchově. Byli zrušeny dosavadní měšťanské školy a zavedena povinná školní docházka bez rozdílu sociál. postavení nebo pohlaví. Země byla rozdělena na 8 základních školských okruhů (v každém z nich 1 vysoká škola), 32 středoškolských oblastí a 210 základních škol. Na všech stupních se však muselo platit školné, a to až do roku 1900, což vedlo k již výše zmíněným protestům. Japonci často využívali možnosti studia v zahraničí. Již v roce 1873 se účastnili světové hospodářské výstavy ve Vídni a jejich 80člená delegace se pak rozjela na exkurze do továren v různých zemích.