17A - Reformy meidži v Japonsku; význam v dalším vývoji země. Srovnání se soudobým vývojem v Číně.

Rychlé budování hospodářství umožnilo čelit zahraničním velmocím a vyhnout se osudu kolonie. Byl vytvořen fond s objemem 10 milionů jenů s účelem usnadnit soukromým podnikatelům přístup k úvěru. Rozvíjel se hlavně textilní průmysl – výroba vlny, rozvoj přádelen a tkalcoven bavlny. V letech 1868-1877 vzniklo v Japonsku 500 manufakturních či průmyslových podniků. Celkově se dá říct, že hospodářský vzestup Japonska byl velkolepý. V roce 1872 byla vystavěna železnice mezi Tokiem a Jokohamou a také telegraf. Co nejrychleji se snažili o samostatný vývoz hedvábí, a tak budovali obchodní loďstvo.

V zemi vypuká hnutí za svobodu a demokracii. Střední buržoazie, maloburžoazie a statkáři se snaží získat větší podíl moci na rozhodování ve státě. V říjnu 1881 se v Tokiu koná sjezd zástupců organizací požadujících demokratické reformy. Na vývoj těchto událostí reaguje 12. listopadu 1881 císař výnosem, v němž slibuje, že do roku 1890 vznikne ústava a bude svolán parlament.

Ústava Velkého japonského císařství byla vyhlášena dne 11. února roku 1889 (někdy je též označována jako ústava Meidži; platila až do 1945). Byla vypracována dle pruského vzoru. Zajišťovala řadu občanských práv jako svobodu vyznání, slova, sdružování, právo na majetek, spravedlivé vedení soudního procesu. Císař byl podle ní prohlášen za posvátného i nedotknutelného a byl nejvyšším nositelem veškeré státní moci. Měl právo vyhlašovat válku a uzavírat mír, mohl uzavírat mezinárodní smlouvy, jmenovat a odvolávat vysoké vládní a vojenské hodnostáře, svolávat a rozpouštět parlament, byl nejvyšší vojenský velitel. Jeho nejvyšším poradním orgánem, nezávislým na vládě a parlamentu, byla tajná rada, do které jmenoval 27 členů. Funkce a význam parlamentu byly omezené. Celkově se dá tedy říct, že ústava posílila císaře a výkonné orgány.

Snaha o zlepšení mezinárodního postavení a dosažení rovnoprávnosti: Dochází k vymezení hranic na jihu – zisk souostroví Rjúkjú (největší ostrov Okinawa) – a na severu – mají Kurilly (Sachalin patřil prozatím Rusku). V roce 1874 došlo na Tchaj-wanu ke konfliktu mezi tamějšími obyvateli a námořníky z Rjúkjú. Japonci vyslali na ostrov vojenskou expedici a přinutili Čínu zaplatit peněžní náhradu.

Hlavním cílem Japonska však byla revidence vlastních nerovnoprávných smluv. Podle dohody z roku 1887 mělo dojít k zrušení práva exteritoriality za 5 let, avšak mělo být nahrazeno volným pobytem, pohybem, podnikáním a právem nákupu nemovitostí pro cizince. Smlouva byla proto kritizována a k jejímu uskutečnění nakonec vůbec nedošlo.

V červenci 1894 uzavřela Británie s Japonskem novou obchodní smlouvu platnou na 12 let, jež zrušila právo exteritoriality a koncese v přístavech. V platnost měla vstoupit až za 5 let, pokud Japonci uzavřou obdobné smlouvy i s ostatními velmocemi. Což se skutečně stalo.