Filozofická antropologie

Ideace jako výkon duchovna je tak aktem tlumení pudů a je základem kultury. Člověk tak demonstruje svou převahu nad okamžitou biologickou potřebou. Podle Scheler je člověk jedinou bytostí, která „umí říci NE!“.

Člověk ve světě techniky

- narozen v Lipsku roku 1904

A. GEHLEN vychází z přesvědčení, že člověk je ve své podstatě bytost velmi slabá a zranitelná: příroda se k němu zachovala macešsky. (Neexistuje snad živý tvor, který by např. vyžadoval tak dlouhou a vydatnou péči ještě mnoho let po svém narození, jako člověk, neexistuje tvor, který by byl tak neschopný sám, na základě svých biologických dispozic, přizpůsobit se svému okolí. Tuto slabost kompenzuje však člověk něčím jiným, co se postupně stalo jeho nesmírnou výhodou: technikou a kulturou. Jsme schopni vtisknou světu nový řád: např. princip kola, který zcela změnil povahu lidského pohybu ve světě, nemá nikde v přírodě žádný vzor. Ale na druhou stranu je člověk kulturou také ohrožován – podléhá automatismům „kulturního“života ⇒ celková primitivizace, ztráta bezprostřednosti, odpovědnosti, odcizení atd.

Najít rovnováhu mezi kulturou, která by zajišťovala člověku jeho otevřenost vůči světu, a společenskými a psychickými mechanismy, jimiž tatáž kultura člověka omezuje, to je hlavní úkol filozofické antropologie a sociologie.

Díla: Člověk. Jeho přirozenost a postavení ve světě. Duch ve světě techniky. Morálka a hypermorálka

Excentrická pozicionalita

- Narozen 1892 ve Wiesbadenu

H. PLESSNER se pokouší odkrýt a popsat stupňovitost organického světa a najít v něm místo pro člověka. Plessner soudí, že organismy se od neživých jsoucen liší tzv. pozicionalitou, to jest tím, že aktivně určují svou pozici v určitém okolí, s nímž jsou v kontaktu, že si samy budují svou ohraničenost a že mají určitý, i když různý, vztah k této ohraničenosti. U rostlin jde přitom o otevřenou pozicionalitu, u živočichů naopak o uzavřenou: Plessner ji nazývá „centrickou“. Zakoušejí svou pozici ve světě mezi druhými živočichy, ale tak, že střed tohoto prožívání je „uvnitř“ jejich organismu (v nervové soustavě, v mozku atp.). Člověk se od živočichů liší zásadně tím, že má své „centrum“ vně sebe, že se může zdvojovat, zpředmětňovat, nahlížet s odstupem (ve svých výtvorech, v reflexi atp.). Člověk se tedy liší od všech ostatních živých organismů „excentricitou“. Jejími projevy jsou všechny důležité kulturní výdobytky. Jedním z nejdůležitějších je náboženství – v němž vlastně člověk hledá „umístění“ své excentricity v transcendentním světě.

Díla: Jednota smyslu. Stupně organického a člověk. Smích a pláč. Mezi filozofií a společností.