Demografické trendy v 19. století

Sňatečnost

Ekonomickými faktory bylo nejvíce ovlivněno sňatkové chování a sňatečnost. To se týkalo hlavně dolních a středních vrstev společnosti, které tvořily největší část obyvatelstva. V horních a středních vrstvách bylo vždy důležitým faktorem uzavřít sňatek věno, o volbě partnerů pro své potomky rozhodovali rodiče. Postupně mizelo. Po celé 19. století byly obvyklé sňatky v pozdějších letech ve městech a u mužů. Na venkově se ženy vdávaly dříve mezi 20-25 lety a sňatečnost byla mnohem vyšší, muži se ženili mezi 30-35 lety. Trvale svobodných mužů bylo 5 %, žen bylo o něco více, hlavně ve městech. Od roku 1870 začal podíl ve věku nad třicet let stoupat, což by se dalo přičíst všeobecnému růstu životní úrovně. Dělnické obyvatelstvo v průmyslu se ženilo a vdávalo poměrně brzo a to hlavně v období konjunktur a velké poptávky pro pracovní síle. Ekonomické příčiny často vedly k vdavkám pod stav či lidé zůstali svobodní. Ale stále měl manželský stav větší prestiž, než když lidé zůstali svobodní, byl to celospolečensky žádoucí stav, podporovaný i církví. Obvyklé bylo i omezování sňatků institucionálním způsobem.

V roce 1811 byl vydán zákon, že osoby mladší 24 musí mít ke sňatku souhlas zákonných zástupců, dále se zabraňovalo sňatku u nižších vrstev např. sňatku podruhů, aby se nemnožila bída. V 20-50. letech 19. století docházelo k odkládání sňatků, průměrný věk vstupu do sňatku se zvýšil o 2-3 roky, v polovině 19. století byla 1/10 trvale svobodných žen, protože neměly věno. Vyšší sňatkový věk měl za následek pokles plodnosti, zvyšoval se počet mimomanželských dětí (v 19. století 5%) a počet vdov. U vdovců bylo typické, že se hned po smrti manželky opět oženili (i vícekrát). Někdy byl podíl nemanželských dětí větší. Například v Loketském kraji (Aš, Cheb..) bylo roku 1800-víc než 8% nemanželských dětí a v roce 1840 dokonce už 22%,nemanželských dětí. Od 19.století rostl počet snoubenců se sňatkem mimo jejich rodiště a nadále byli snoubenci ze stejné společenské vrstvy.