1. Islam, Evropa a svet
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
- Postupná změna v nahlížení na Turky - Luboš Kropáček: „Zánik nebezpečí porážkou Turků u Vídně a nástup osvícenství obrátily kartu. Osvícencům se islám náhle jevil jako sympaticky jednoduchý vzor racionálního deismu.“
- po roce 1683 úpadek osmanské říše, ekonomické, finanční a celní koncese Francouzům, Holanďanům a Angličanům (ztráta kontroly nad vlastní ekonomikou), emancipace jednotlivých národů, separatismus provincií (Egypt), uvolnění balkánského prostoru = možnost pro politiku Rakouska a Ruska, z čehož do budoucna vyplynula řada konfliktů (Rusko chce získat přístup do Středomoří po vodě přes úžiny i po souši přes Balkán) – do roku 1914 ztratilo Turecko takřka všechna svá území v Evropě a severní Africe a v průběhu 19. století se stalo polokolonií evropských velmocí
- 18. století – turecká hrozba zažehnána, strach se postupně vytrácel – v Orient se zhlédla (po vzoru Francie) etiketa, estetika a móda celé Evropy (oblékání, zařizování domů), ale zůstaly stereotypy
- Montesquieu: Duch zákonů – islám je typický pro funkční vztah mezi despotismem, založeným na fatalismu, a pasivním přijímáním útlaku, zatímco v křesťanství je všudypřítomný duch svobody
- islám protipólem rozumu, krvelačné a netolerantní náboženství, které znalo zdvořilost, milosrdenství a pohostinnost
- Voltaire: dílo Pojednání o snášenlivosti a Filozofický slovník – poselství míru, porozumění a vstřícného postoje vůči muslimskému světu
- Turkové i na divadelní a operní scéně (Mozart: Kouzelná flétna)
- zároveň v 18. století startuje koloniální pronikání do muslimského světa
- Francis Robinson (Svět islámu): „Období 19. a 20. století je katastrofou pro muslimy. Symbolickým začátkem nové epochy byla francouzská invaze do Egypta (1798), kterou bylo zahájeno velké tažení Evropy.“
- podle Cardiniho došlo k jakémusi znovuoživení ideálu kruciáty – zdůvodňování prosazování koloniálních zájmů = přinášení neevropským národům politickou svobodu a občanský, sociální a technologický pokrok
- počátkem 19. století nastolení holandské moci nad ostrovní jihovýchodní Asií, 1818 Indie uznala britskou svrchovanost (kvůli strategickým požadavkům Britové pronikají do dalších muslimských zemí, nezávislost zachoval jen Afghánistán; růst moci Britů v Perském zálivu, Íránu a podél arabského pobřeží Indického oceánu, 1882 zisk Egypta, 1898 v Nilském Súdánu vzniká anglo-egyptské kondominium, zisk Nigérie; Anglie, Německo a Itálie si dělí na východním pobřeží Afriky území sultánů Zanzibaru), Rusko proniká na Kavkaz, území Kazachů, Turkmenů, Tádžiků; Francie do severní a západní Afriky (1830 Alžír, 1881 Tunis, 1912 Maroko, Francouzská západní Afrika, Francouzská rovníková Afrika), Itálie má Libyi – Robinson: „Když vypukla 1. světová válka, byly již všechny muslimské státy Afriky pod vládou nevěřících. Jediným významnějším ohniskem moci zůstala osmanská říše.“