1. Islam, Evropa a svet

- Evropané se v raných dobách koloniální nadvlády značně přizpůsobovali společnosti, v níž se ocitli (jazyk, právní systém, sňatky), ALE: zpochybnění muslimských hodnot: evropský kapitalismus nedbal koránského zákazu brát na úrok, zdůrazňování lidských práv (na rozdíl od koránu) nepřipouštělo otroctví, víra v rovnost všech bytostí odmítala podřízené postavení žen – začlenění kapitalistických hodnot do muslimského systému = problém (islám ignoruje hranice, které lidé /Evropané/ staví mezi soukromý a veřejný život, nerozlišuje náboženství a politiku – současný islám odmítá situaci na Západě, sekularizaci veřejného života a politiky)

- trojí šok: VFR, kolonialismus, průmyslová revoluce – vznik kulturně společenské obrody islámu – cílem obrodit islám pod vlivem evropéské racionalistické průmyslové revoluce

- dvě reakce: 1. liberální modernismus, 2. muslimský fundamentalismus (návrat ke zdrojům islámu a zde najít způsob, jak se smířit s moderním světem)

- např. osmanská říše – modernizace: budování státu západního typu, moderní armáda, které veleli pruští důstojníci, školy vyučující evropským vědám, do 1863 se trestní, obchodní, námořní i pozemkové právo opíralo o zákoník francouzského původu, růst silně centralizované světské vlády

- 1. světová válka – zánik osmanské říše – další části muslimských území pod dohledem Západu: Cardini: Britové a Francouzi v arabském světě apelovali na rodící se patriotistické cítění a pocit jednoty Arabů – slib společné říše všech arabských národů ze Sýrie, Mezopotámie, Arabského poloostrova i Egypta pod některou z místních dynastií (Husajn z rodu Hášimovců), nutné se však osvobodit z tureckého jha – zásluhy Arabů na osvobození Sýrie a Palestiny v boji proti tureckým vojskům – „naděje Arabů nakonec zmařily zájmy evropské diplomacie: dohoda mezi Francií a Anglií v ničem nezohledňovala sliby týkající se Husajnovy vlády“ – Blízký Východ po válce rozdělen na dvě mocenské zóny (pro Francii Sýrie a Libanon, pro Anglii /britská mandátní správa/ Palestina, Zajordánsko a Mezopotámie)

- po 2. světové válce ústup evropského kolonialismu, osvobozování se od politické nadvlády Evropanů oslabených válkou – 1945, 1946 Sýrie a Jordánsko, 1947 Pákistán, 1949 Indonésie (Pákistán a Indonésie tehdy dva největší muslimské státy), po r. 1955 africké muslimské státy

- dnes muslimové zahrnují asi pětinu populace, více než 90% žije v Indonésii, Pákistánu, Afghánistánu, Íránu, Iráku, státech Arab. pol., Turecku, Egyptě, Libyi, Alžíru a dalších

- ve většině těchto zemí neproběhla sekularizace, proces politizace a radikalizace islámu (od 1979, revoluce v Íránu – účast islámu na duchovním a politickém převratu, osobností ajatolláh Chomejní: vzory pro chování mladých muslimů, islamismus = ideologie radikálních stoupenců islámu, kteří usilují o získání politické moci a chtějí prostřednictvím náboženství vyléčit všechny neduhy islámské společnosti