1. Islam, Evropa a svet
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
- velká expanze Turků v 16.stol. – do Evropy i do nitra asijského kontinentu a na severní africké pobřeží (Alžírsko, Tunisko, Tripolis ve vazalském poměru k Osmanům), pronikání do Středomoří (1571 bitva u Lepanta jejich nástup zastavila); obsazení Balkánu, Budína, Pešti, 1529 před Vídní, obléhání neúspěšné
- část Uher přímou součástí Osmanské říše – budínský pašalík – na území Uher pohyblivá vojenská hranice
- 1683 tažení na Vídeň – osmanská vojska drtivě poražena (lotrinský vévoda Karel Leopold a polský král Jan III. Sobieský), později znovudobývání Uher (Karel Leopold Lotrinský, Ludvík Bádenský, Evžen Savojský)
- osmanská říše se stala nejen asijskou, ale i evropskou mocností – svou expanzivní politiku zaměřila především na Balkán – změny etnických, jazykových, náboženských i hospodářských poměrů, s jejichž důsledky se Evropa potýká dodnes – islám se zde šířil jako státotvorný a náboženský prvek – v dobytých územích zaváděli status millétů (právní status zde existujícím nemuslimským komunitám) – díky tomu se z Balkánu nestalo výslovně slovanské či germánské území nebo výslovně islámské, katolické či pravoslavné území
- Evropa nemá přístup k Černému moři (likvidace suchozemské cesty do Indie = předpoklad zámořských objevů) – Turci důležitým obchodním a diplomatickým partnerem, přítomnost vyslanců z muslimských zemí velkou událostí (od 16.st.) – čilé vztahy s arabsko-egyptským a arabsko-syrským světem a poté i s Turky a Peršany udržovaly Benátky (znalost islámu a muslimského světa)
- obrana křesťanství se v následujícím období stala hlavním úkolem nejednotných evropských států (nikdy se jim to moc nepovedlo)
- strach z Turků ve Středomoří (pevnosti po celém pobřeží od Španělska po ostrovy v Egejském moři, ale i na africkém a asijském pobřeží, takže Evropané jim nezůstali nic dlužni), smyšlené představy o islámu
- z Etiopie a Arábie se do Egypta a Turecka rozšířila káva – odtud přes německé země, Itálii a Francii do celé Evropy – pěstování kávovníku zásadním způsobem změnilo zemědělství jižní Ameriky; F.Cardini: „Čaj a káva zachránily mezi 17. a 18. stoletím Evropu před alkoholismem a změnily její každodenní zvyky, etiketu i mezilidské vztahy.“
- Turkové důležitou složkou diplomatických jednání – Franco Cardini: „Ačkoliv Turkové bránili ve svobodném rozvíjení politických a diplomatických aktivit, papež, císař, španělský a fancouzský král i benátský dóže jich využívali jako záminky pro omezení vlivu protivníků a soupeřů.“ - Luboš Kropáček (Duchovní cesty islámu): „s tureckou mocí se účelově kalkulovalo ve vysoké evropské politice (Fridrich Falcký a česká šlechta jednali o spojenectví s Turky proti Habsburkům)“