4. Slechta

- k panovníkovi a lennímu pánovi vázána vojenskou službou

- osobně svobodní (i měšťané v královských městech)

- výlučnost šlechty – později právně zakotvená, privilegia

- stupňovité uspořádání – mimořádné vlastnosti a schopnosti, vojenská moc, majetek, urozenost (= původ ze starobylých předků)

- sňatky v rámci své vrstvy

- prohloubení ochrany výlučnosti -> stavy (na rozhraní středověku a novověku): dva šlechtické (panský, rytířský), městský, na Moravě prelátský

- stavy se mohly vedle panovníka podílet na zákonodárné, výkonné a soudní moci = DUALISMUS (ve středověku nemyslitelné – na vládě se podílel jen panovník)

-> prosazení panovnického absolutismu

Vznik a vývoj šlechty ve středověku v českých zemích

- k vysvětlení vzniku šlechty má historik jen pár svědectví písemných pramenů

- 9./10. století – zvláštní skupina bohatých lidí, označována jako velmožská aristokracie, vynikala nad ostatními svým majetkem a tudíž i vojenskou mocí, otázkou je, zda si toto výjimečné postavení již tehdy uvědomovali a co dělali pro jeho udržení, bránili své postavení zákazem sňatků s níže postavenými lidmi, kteří neoplývali příliš velkým majetkem, nadřazené postavení se dědilo z otce na syna, ještě nelze hovořit o středověké šlechtě, neměla stále dostatek moci k prosazením panování nad půdou a lidmi na ní usazenými, půda se v českém státě prozatím soustředila v rukou knížete z rodu Přemyslovců, jako jediného právoplatného vládce nad zemí

- časem mohla část těchto velmožů zaujmout důležitá místa v ozbrojených družinách na dvoře vládnoucího knížete nebo při správě jeho majetku na opevněných hradech = družinická aristokracie – ti nejvěrnější a nejužitečnější (urozenost zde nehrála roli, neboť kníže potřeboval opravdové bojovníky), od 11. století, vojenská služba, stále se ještě nejednalo o pozemkovou šlechtu vrcholného středověku

- družinická aristokracie žila z podílů na zemských daních a důchodech, přidělovaných jí knížetem za věrné služby, nebo z kořisti naloupené při válečných taženích

- takový vývoj nebyl neobvyklý, obdobně tomu tak bylo u polské a uherské šlechty

- teprve koncem 11.a v první polovině 12. st. se v Čechách začínají objevovat první náznaky pozemkového majetku těch , kteří stáli knížeti nejblíže, pozemky do osobního užívání, takových osob velmi málo

Hradská soustava (správa)- dobudována za Břetislava. V centrech hradské soustavy, tj. panovníkových hradištích, stál hradský správce (kastelán) se svými úředníky. Jeho hlavním úkolem bylo vybírat daně a dávky a dál je posílat knížeti. Není možné toto uspořádání označit jako neměnný systém, kastelánie (obvody) se spojovaly, rozdělovaly, jednou hrad byl centrem, jindy již ne. Nynější historiografie není schopna stoprocentně přiřadit určité místo k určitému centru v průběhu existence knížectví, a to kvůli strohosti pramenů.