8. Koncepce dejin v historiografii

K vysledování koncepcí pojetí dějin z dlouhodobé perspektivy je nejprve nezbytné znát jednotlivé autory, jejich díla, školy a směry. Toto velice dobře zpracovala Zuzana Raková v otázce 30 a tedy nemá smysl to zde opakovat. Ve svém zpracování se zaměřila na středověk, v této linii budu pokračovat a nadále tedy pouze doplňuji její informace se zaměřením na koncepci dějin.

ŘECKO

• historiografie vynálezem Řeků, kteří začali sepisovat dějiny, aby uchovali informace dalším generacím, zaznamenali vývoj civilizace a zprostředkovali poučení z předchozího vývoje

• dva historiografové dali vzniku dvou možným liniím psaní: Herodotos1 chce vytvořit dílo čtivé, nebrání se proto fabulaci a vkládání osobních názorů a citů (nadšeně psal o Egyptu, ač tam nikdy nebyl), Thukydides píše kauzálně, zkoumá příčiny jevů a zevšeobecňuje je, aby mohly být v budoucnu opět použity – zanechal dějiny řecko-perské války, kterou sám zažil.

ŘÍM „OD ZALOŽENÍ MĚSTA“

Polybios z Megapole – ve svých popisech římské expanze srovnává, vyhodnocuje, vysvětluje opět logika a kauzalita jako Thuk.

• jeho velký přínos v historiografii: jako první popisuje a cituje prameny! udává odkud slyšel, jakým způsobem získával zprávy apod.

• tvrdí, že analýza dějin může vést k „umění politiky“, tedy že z dějin bude možno předpovídat další vývoj (domnívám se, že tento názor primární příčinou sepisování dějin v antice, později ztělesněn v klišé Historia magistra vitae)

• teorie cykličnosti dějin se stala výchozí pro mnohé další

Diodóros Sicilský – Řek, který se odstěhoval do Říma

• píše univerzální dějiny od počátků světa a o celém světě, neb tvrdí, že existuje pouze jedna velká historie (coinia historia) a nelze ji rozdělovat dle určitých národů

• na rozdíl od Homéra nevěří ve zlatý věk lidstva, nýbrž věří ve zdárný vývoj od jednoduchého k propracovanějšímu za nemalého přispění silných osobností

• opět má víru ve smysl sepisování dějin ku poučení: „historie nabízí poučení z chyb bez vlastního prožitku“, historie je dle něj vznešená literatura, která nabízí praktickou radu

Dionýsios z Halikarnasu – jeho Romanica archeologia popisuje dějiny z pohledu Říma

• dle D. „Řím vrcholem dějin“, proto obhajuje římskou expanzi na úkor Řecka

• leitmotivem jeho díla je teorie čtyř světových monarchií neboli translatio imperii – teorie čtyř proměnných vlád je primárně židovská (více viz středověk)

• topický způsob psaní (téma a k němu výklad od počátku) umocňuje lidskou ambici vyložit a vysvětlit vše pěkně od počátku

Římská chronologie se stejně jako řecká ve své dataci řídí významnými mezníky: založení města, olympiády. Římané píšící o Římu zpočátku dost etnocentričtí, zajímající se jen o svůj locus. Oficiálnímy záznamy událostí v Římě byli pověřeni nejvyšší kněží, jejich díla jsou zvána annales pontificium. Přesto se i mezi Římany našli jedinci, kteří sepsali dějiny individuálně podle způsobu Řeků: