8. Koncepce dejin v historiografii

V hg se mění objekt zájmu. V Itálii se od 11. století objevují městské kroniky, ve 14. století změna, do kronik proniká „občanský duch“4, nejen zápisy komet a válek, ale seznamy dětí ve školách, ceny obilí atp (tyto krásné příklady opravdu jen v několika málo městech, nelze brát jako všeobecný jev)

Giovanni a Matteo Villani – Kronika florentská –psaná od mýtických počátků do současnosti

• intence psaní: „abychom přispěli šťastnějším zítřkům“

• takové sebevědomí, že mohli napsat, že si váží Danta, který byl zapovězen a z města vyhnán

Leonardo Bruni – likvidace trójských počátků, pragmatické zasazení zrodu Florencie do 7. století (dříve pouze městečko Fiesole, dnes aglomerace)

Nicollo Machiavelli – historie přináší praktické uplatnitelné poučení vhodné ku rozpoznání dobra a zla; poučení z historie přináší možnost předvídat budoucnost

Humanismus s myšlenkou ad fontés vydává staré prameny. Vynález knihtisku v polovině 15. století a jeho násl. vývoj jde ruku v ruce s šířením humanistických myšlenek. V inkunábulech vychází 89krát Titus Livius!!!!, 23krát Caesar! Následkem ad fontés je také textová analýza pramenů, která přináší leckdy zajímavé závěry, př. Lorenzo della Valla a Konstantinova donace 

Základní historiografické práce raného novověku nadále ot. č. 30., 20. století podrobně ot. Maxe Kubáta č. 26.

u zkoušky nejlépe zaměřit se na něj. období – v této otázce doporučen středověk, dalších směrů velké množství

Na závěr stručná cesta historie na akademickou půdu:

Historie jako akademický obor je ve srovnání s filozofií, matematikou či teologií velmi mladou záležitostí. Historie nebyla součástí programu řeckých či římských škol ani středověkého trivia či kvadridia. V renesanci začíná proces emancipace historie ve společnosti, který vede přes učené akademie (zvl. 17. a 18. století, historikové bibliotékaři, kteří dostávají penzi) ke vzniku kateder historie na akademické půdě. První strukturované studium historie vzniklo v II. polovině 18. století na univerzitě Georga Augusta v Göttingen, kde několik učenců vypracovalo koncepty a metody studia dějin, které se nazývaly Universalgeschichte. Náplní byly kulturní dějiny, církevní dějiny stejně jako mytologie, literatura, ale také hospodářské dějiny a statistika. Tyto myšlenky přenesl Wilhelm von Humboldt z Göttingenu do Berlína. Právě na německém území získala historie koncepci a strukturu studia (ve Vídni v pol. 19. století Theodor von Sickel) Po 2000 let jsou dějiny psány pro dospělé, ale teprve dvě nebo tři staletí jsou součástí systematického školního vzdělávání.

LITERATURA:

PETER BURKE: Francouzská revoluce v dějepisectví: Škola Annales (1929-1989). Praha, 2004 (215:010/138) – tři generace francouzské historiografické školy Annales, která znamená revoluci v dějepisectví (podle autora)