8. Koncepce dejin v historiografii
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Isiodor Sevillský – sevilský biskup shromažďující věděni – encyklopedista
Etymologie – filologická vysvětlení, zabývá se též způsobem čtení (literární podoba spisu je nižší forma, chápání a porozumění historii něčím vyšším)
Světová kronika – šest dní stvoření analogií k šesti věkům (rozšířená teorie translatio imperii)
RENESANCE
Vincencius z Bovais – Zrcadlo – jeho dílo mostem mezi středověkem a renesancí
přichází s triadickou koncepcí dějin: věk Otce – Syna – Ducha svatého.
vychází také z Danielova proroctví ala přenášení vlád, leč jinak! vynechává antiku, v jeho pojetí: Němci mají císařství, Franc. univerzitu, Italové římskou církev, přičemž celý svět je jako stavba, kde církev je základem, zdi tvoří ochrana císařem a střechu nadstavba studia
hledání kontinuit stále patrné
Pojem středověk vymysleli italští renes. humanisté pro dobu, vůči níž se vymezovali. Naopak oceňovali antiku a ve velkém vydávali antická díla, př. Tita Livia.
násl. odstavec příkladem propojení historiografie a politiky, onoho vynořování historie v určitých momentech dějin, o kterém mluví prof. Hrabová, hodí se tedy spíše do ot. 30, kde není, proto píšu se
Itálie background:
od smrti Fridricha II. absence jednotné vlády, touha po císaři, který se vydává na korunovační cestu do Říma
sjednocení shora se jim nedostává, proto se do věci musí pustit sami, byť by byli mnohem radši potvrzováni císařem shora (souboj se středověkým myšlením), př. město Florencie má mnohem větší příjmy než císař, vývoj nezadržitelný
ve městě vytvořeny „politické strany“, objevuje se nová poptávka po vědění (jak spravovat město, jak organizovat, koexistovat) a začíná nová utváření nové politické kultury (polit. strany, přesvědčování). Co uměli z univerzity? – scholastiku, teologii, Danielovy sny. Žádný div, že začali stávajícím středověkým systémem pohrdat a vrací se k antice, kde popsáno umění řečnictví, notářství, tedy disciplíny, které mohou využít pro svou praxi. Odtud tedy pramení velký zájem a návrat k antickým dílům, která se hojně vydávají a inspirují renesanční myslitele:3
Dante – O původu moci – politická teorie
Francesco Petrarca – teoretik historie, uznává Danteho myšlenky, ale je si vědom jejich nerealizovatelnosti
píše o sedlině času a dodává „snad přijde šťastnější doba“, což je velice nestředověká teze
znovuoživení klasické historie, vize, ambice, sám se považuje za hybatele, „naděje na obzoru“, doporučoval, četl a žil, všichni historikové renesance z něj vychází
Práce o slavných mužích De viris ilustribus– exempla morálního a politického života, ale také omyly a chyby, z nichž se můžeme poučit!!! (ala Vasariho práce o umělcích o 200 let později)
myšlenkový rozdíl Danteho a Petrarcy: Dante má přesnou představu světa, nová forma, ale obsahem de facto vrcholem scholastiky, zatímco Petrarca je již formou i myšlenkama zcela v nové době