Dějiny metrologie a způsoby měření v historii

- v rámci římské říše proniknutí její měrné soustavy i do zaalpských provincií

- u vznikajících raně feudálních států dvojí základ měrných jednotek – přirozené míry a antické normy – roztříštěnost

- koncem 8. stol. snaha Karla Velikého zavést jednotnou měrnou soustavu – přizpůsobení antických měr – neprosadilo se

- metrické systémy středověké Evropy se většinou vázaly na místní trhy

- od přelomu 12. a 13. stol. zveřejňování přesné, místně platné míry na veřejných budovách nebo v nich

- od poč. 13. stol. snahy o sjednocení měr v hranicích některých států

- 1215 Anglie, 1241 Uhry, 1261 Kastílie, 1268 Čechy, 1278 Rakousy

- preferovány míry ústředního tržiště a sídelního města

- podnětem zájem panovníků určit objektivní měřítka pro výběr renty

- raný novověk – metrologické unifikace – ekonomické motivy

- 16. stol. Nizozemí, Anglie – spontánně

- 17. a 18. stol. Francie, habsburská monarchie, Prusko – inicioval stát

- koncem 18. stol. metrologická roztříštěnost – řada těžko spojitelných měrných soustav

- Francouzská revoluce – ideální podmínky pro metrologické sjednocení

- 1795 ve Francii zavedena metrická soustava

- základní jednotkou 1 metr (desetimiliontá část zemského kvadrantu), od něho odvozeny míry plošné, hmotnostní a objemové

- 1812–1840 metrická soustava dočasně ve Francii zrušena

- během 19. stol. rozšíření metrické soustavy v Evropě a Latinské Americe

- 1875 v Paříži podepsána mezinárodní metrická konvence 18 státy a zřízeny instituce:

1) Mezinárodní úřad pro míry a váhy

2) Generální konference pro míry a váhy

- 1976 přijetí metrické soustavy posledním evropským státem – Velkou Británií

- zpřesňování a doplňování metrické soustavy – 1960 přijata Mezinárodní soustava jednotek (SI)

- během 70. a poč. 80. let 20. stol. zabádění soustavy SI

Vývoj měrných jednotek v českých zemích

Období zemských, krajových a místních soustav

Období neurčitých měr (do poč. 13. stol.)

- 11. stol. informace o jednotkách v písemných pramenech (např. Kosmova kronika) – jistý systém měr:

- délkové míry – prst, dlaň, loket, stadium

- hmotnostní míry – libra, marka/hřivna

- duté míry – měřice, korec

- plošné míry – pole, země, dědina, popluží

- většinou se jednalo o nepřesné odhady – převádění do metrické soustavy není možné

Období od kolonizace (13. stol. – pol. 18. stol.)

- délkové, hmotnostní a částečně i duté míry navazovaly na předchozí vývoj

- nové vymezení plošných měr (viz fiskální důvody a kvadrátní vymezení městišť) – jednotkou lán (nebyl konstantní) – způsoby jeho určení:

1) plošně počtem vyměřených jiter (obdélník o poměru stran 3:1 určený pomocí měřičského provazce odpovídal jitru)

2) množstvím setých obilovin v korcích (na 1 jitro se vysel většinou 1 strych/korec obilí)