Měření času a juliánská reforma kalendáře

- 1. den v měsíci – nov = Kalendae

- 5. (7.) den v měsíci – 1. čtvrť měsíce = Nonae

- 13. (15.) den v měsíci – úplněk = Idus

1. Martius (bůh válek a zemědělských prací) 31 dní

2. Aprilis (Aperire = otevírám) 30 dní

3. Maius (Maia = bohyně krásy) 31 dní

4. Junius (Junona = bohyně úrody)30 dní

5. Quintilis 31 dní

6. Sextilis 30 dní

7. September 30 dní

8. October 31 dní

9. November 30 dní

10. December 30 dní

1. 7bris (1. Septembris = 1 září)

1. Xbris (1. Decembris = 1. prosince)

2) První reforma – Numa Pompilius 7. století př. Kr.

- legendární římský král

- rok prodloužen o 51 dnů na 355 (377/8) dnů rozdělených do 12 měsíců

- stávající měsíce o 30 dnech zkráceny na 29 dní, těchto šest dnů přidáno k dvěma novým měsícům – oba měsíce přidány na konec roku

- kalendář lunisolární

- každý druhý rok vkládán přestupný měsíc – mensis intercalaris nebo intercalarius (Mercedonius) střídavě o 23 a 22 dnech – vkládán podle potřeby na konec roku

- až v polovině 5. století př. Kr. se hrudný měsíc vkládal po svátku terminálii (23. 2.), únor skončil 23. 2., pak následoval hrudný měsíc o 22 či 23 dnech, k němuž přibylo na konci 5 dnů z února

1. Martius (bůh válek) 31 dní

2. Aprilis (Aperire = otevírám) 29 dní

3. Maius (Maia = bohyně krásy) 31 dní

4. Junius (Junona = bohyně úrody)29 dní

5. Quintilis 31 dní

6. Sextilis 29 dní

7. September 29 dní

8. October 31 dní

9. November 29 dní

10. December 29 dní

11. Januarus 29 dní – od roku 190 př. Kr. první měsíc v roce (Janus = bůh dvou tváří)

12. Februarus 28 dní (Februus = bůh podsvětí)

3) 191 př. n. l. Aciliův zákon (Lex Acilia)

- zrušil cyklus, který upravoval systém obyčejných a přestupných let, úprava roku závisela na rozhodnutí pontifiků, případně senátu, kteří si počínali zcela libovolně, a v kalendáři narůstal zmatek

- tímto zákonem se změnil i začátek římského úředního roku, tedy den, kdy nastupovali do úřadu římští konzulovéod roku 190 př. n. l. byl prvním dnem úředního roku 1. leden, úřední rok pak získával větší význam v počítání času a zatlačoval začátek občanského roku počítaný od 1. března

4) Juliánská reforma – zavedena reformou G. I. Caesara na návrh Sosigena 46 př. Kr.

- Caesar jako pontifex maximus (nejvyšší kněz) mohl zasahovat do římského kalendáře, vlastní uspořádání kalendáře však raději svěřil tehdejším odborníkům: astronom Sosigenes a písař M. Flavius

- rok měl 365 dnů, každé čtyři roky měl být vkládán jeden přestupný den (366 dní)

- průměrná délka roku byla 365 1/4 dne (asi o 11 minut více nežli sluneční rok tropický – chyba jednoho dne nastala jednou za 128 let)

- přestupný den (dies intercalaris) byl vkládán po 23 únoru – 1x za 4 roky bylo 23. 2. dvakrát

- anus confesionis ultimus = poslední rok zmatků – rok přechodu – třeba napravit škody způsobené nevkládáním hrudného měsíce Protože v tomto roce se data římského kalendáře předcházela o 90 dnů oproti astronomickým datům (třeba začátek jara) – rozdíl byl odstraněn tak, že: