Hereze a kacířství
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
HEREZE A KACÍŘství
Rozvoj evropských států – zvláště Německého císařství, anglického a francouzského království, papežského státu a severoitalských městských států – přinesl nový pohled na feudální zřízení. Vznikají města a měšťanstvo, kteří vytvářejí novou formou vlády oproti zeměpánům a rytířům. Státy si uvědomují svoji nacionalistu, jsou spojovány různými novými jazyky- většinou vzniklými pozůstatky hovorové latiny a barbarských původních kmenových jazyků (románské jazyky, germánské jazyky).
Papežství XIII. Století sjednocuje evropské státy svojí silnou autoritou velkých osobností. Velké koncily (Lateránské) určují pravidla státní správy, legitimity vlády jednotlivých zeměpánů, principy organizace církve nezávisle na státech a panovnících.
Kulturní a technický pokrok (způsobený stykem s orientem), stavitelské a urbanistické objevy (gotika, opevnění měst), zemědělská reforma na trojpolní systém, obnovení cest po vzoru římských silnic, to vše přináší nové formy blahobytu ale zároveň i morálního úpadku šlechty a církevních přestavitelů.
Z toto se zrodil nový fenomén, totiž touha mnoha křesťanů k návratu k tzv. původní čisté církvi, která byla z nedostatku informací o starověku idealizována. Začalo se obecně přijímat to, že prvotní církev byla chudá a čistá, kdežto po Konstantinu velikém (viz kapitola Konstatinovský obrat) se stala zkaženou a bohatou. Někteří proto považovali za důležité, aby se církev stala opět naprosto nemajetnou. Uvnitř církve vznikly nové velmi chudé, ale také od dění se světem odloučené řehole – Kamalduliáni, Kartuziáni… Obecně však církev bohatla proto, aby se stala v době konfliktů se světskou mocí politicky a ekonomicky nezávislá.
Je pravdou, že mnoho církevních představených používalo majetek spíše na pohodlný život než na ekonomickou nezávislost celku. Z toho pak vznikala – zvláště v obdobích živelných pohrom (mor, zima, neúroda) – vzbouření chudého lidu, která považovala přírodní pohromy za trest Boží kvůli boháčům v církvi.
Vznik katarství - kacířství.
Pravlastí západního kacířství je Byzanc, kde během křížových válek vlivem přežívajícímu manicheismu vnikaly sekty, které hlásaly, že jediná cesta k očistě křesťanstva spočívá v zrušení církevních struktur (biskupství, klášterů…), popření křtu, zpovědi a manželství a návrat k dokonalé vydatnosti Bohu (Bogomilové…). Některé z těchto sekt neuznávaly za součást bible ani Starý Zákon s odvoláním na jeho krutosti, jiné z těchto sekt neuznávaly zase jakékoliv úkony církve. Přes některé účastníky křížových výprav a především přes obchodníky se toto proticírkevní učení dostalo do severní Itálie, jižní Francie, celé oblasti Pyrenejí, Porýní a Bulharska. Hlavními body katarských nauk bylo vyznávání dualismu, predestinace lidského osudu a výklad Ježíšova učení na základě kusých znalostí evangelijních textů. Důsledkem důsledného uplatňování dualismu a učení o špatnosti hmoty, odmítaly některé sekty například pojídání mléka a masa, protože tím se podle tohoto učení rozmnožuje zlá hmota. Úkolem vedoucího kazatele „čistého“ – „kathara“ bylo rozlišovat mezi čistými (dokonalými) a věřícími (někteří z posluchačů) a nevěřícími (ostatní – zvláště církevníci). Z Byzance a z Islámu byla přinesena i nauka o obrazoborectví. Tak se stalo, že kataři na mnoha místech v jižní Francii „vyčistili od model“ (obrazů a soch) mnoho kostelů a tak nenahraditelně zmizely ze světa mnohé gotické a románské památky.