B 08 - Charakteristika mezinárodních vztahů v 60. a 70. letech

• Vietnamská válka: 1954 se konala Ženevská konference o Indočíně – Francie se vzdala všech nároků a Indočína byla rozdělena. Na 17. rovnoběžce byla ustanovena demarkační čára mezi S a J Vietnamem a samostatnými státy se staly i Kambodža a Laos. USA se zavázaly k podpoře demokratického vývoje těchto států

• v září 1954 vznikla v Manile jihoasijská obranná smlouva (South East Assia Treaty Organisation = SEATO) pro zastavení komunistické expanze; k chráněným územím byl přičleněn J Vietnam, Kambodža i Laos a tyto země obdržely amer. pomoc

• komunistická Hanoj (pod vedením Moskvy) se snažila infiltrovat do ostatních států; v prosinci 1960 vznikla národní fronta osvobození J Vietnamu (NFO) s ozbrojenými guerillami – Vietcongem; v Laosu vznikli podobné síly pod názvem Patheet Lao

• od března 1961 vedly komunistické jednotky partyzánskou válku na území J Vietnamu a Laosu → malá jednotka Američanů se vylodila v Thajsku a v červenci 1964 zde zřídil prezident Lyndon B. Johnson americké velitelství

• v srpnu 1964 došlo k tzv. tonkinskému incidentu - severovietnamské jednotky zaútočily na amer. lodě v mezinárodních vodách Tonkinského zálivu = počátek války; do oblasti byly poslány další jednotky a amer. letectvo začalo bombardovat

• v červnu 1965 se v Saigonu k moci dostal generál Nguyen-van-Thieu a stabilizoval tak J Vietnam → komunistické guerilly zahájily ofenzívu Tet na celém území; Vitcong byl téměř zničen, ale nahradila ho severovietnam. armáda

• ztráty USA přiměly Washington k omezení vojenské účasti a snahám o vyjednávání; v květnu 1968 došlo v Paříži k jednání mezi USA a S Vietnamem, záhy se připojila i saigonská vláda a NFO

• v červenci 1969 vyhlásil nový prezident USA na ostrově Guamu novou doktrínu, jejímž základem se stala tzv. vietnamizace války, což znamenalo zatažení celého regionu do války; 1970 došlo k protikomunist. převratu v Kambodži a zapojení země do války

• 23. ledna 1973 došlo v Paříži k uzavření příměří podepsané zástupci USA, S i J Vietnamu a prozatímní revoluční vlády J Vietnamu (vznikla 1969 z NFO); na dodržování příměří měla dohlížet mezinárodní komise a vojska USA se měla stáhnout

• další jednání mezi saigonskou vládou a prozatímní revoluční vládou (tzv. dialog hluchých) skončil v dubnu 1974 naprostým krachem; mezinárodní komise také ukončila činnost a v prosinci 1974 zahájil Hanoj útok na J

• 30. 4. 1975 Saigon kapituloval; volby skončili sjednocením země a vyhlášením Vietnamské socialistické republiky v červnu 1975; následovala emigrační vlna

• USA se po celý zbytek 70. let snažili překonat vietnam. syndrom, což vedlo k proměně strategie a taktiky diplomacie i vojenství; obavy Číny z obklíčení SSSR vedly k navázání kontaktů s USA

Konec 60. a počátek 70. let; politika détente:

• SSSR se snaží o legitimizaci svých zisků po 2 svět. válce a o stanovení Z hranic; uvnitř naprostý klid (výjimka ČSR 1968)

• v USA – rasová problematika, Vietnam a v Z Evropě vlna roku 1968 – masové protesty, sexuální revoluce; filosofie kritiky buržoazní společnosti (Sartre, Camus)

• v BRD končí Adenauerova politika nekompromisního postoj k V vycházející z Hallsteinovy doktríny (nebudeme jednat s žádným státem, který má styky s DDR); 1967 Kurt Kiesinger odvolal tuto doktrínu a zřídil obchodní mise ve V Evropě, rozvíjí obchod, uzavírá konzulární dohody, ale nadále odmítá uznat hranice na Odře a Nise;

• změnu přináší v říjnu 1969 Willy Brandt se svojí Ostpolitik – 1970 byla v Moskvě podepsána dohoda mezi BRD a SSSR o odmítnutí použití síly ve vzájemných vztazích, jejíž součástí bylo i uznání neporušitelnosti hranic na Odře a Nise; v prosinci 1970 smlouva s Polskem o hranicích; čtyřstranná dohoda o Berlínu ze září 1971 byla zárukou o neporušitelnosti přístupu a dopravy mezi BRD a západním Berlínem; v prosinci 1972 podepsaly BRD a DDR tzv. základní smlouvu o normalizaci vzájemných vztahů, což vedlo k přijetí obou států do OSN v roce 1974; v červnu 1973 uzavřena smlouva o normalizaci vztahů s ČSR, v níž byla uznána neplatnost Mnichova