B 08 - Charakteristika mezinárodních vztahů v 60. a 70. letech
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Druhá polovina 70. let: SSSR se opět snaží o expanzi a vojensky se angažuje v Somálsku, Etiopii a Angole
- od 1975 všechny evropské socialistické země stagnovaly; nejmarkantněji se ekonomický propad projevoval v Polsku - 1976 se zde vytvořila první nezávislá opoziční organizace Výbor na obranu dělníků (KOR), který se o rok později změnil na Výbor společné sebeobrany
1979 se konala KBSE v Bělehradě a delegát USA silně poukazuje na nedodržování lidských práv ve V bloku, kde nedodržují úmluvy z Helsinek (proces s Anotolijem Ščaranským 1978, perzekuce signatářů Charty 77- Václav Havel, Patočka, Andrej Sacharov v SSSR, Adam Michnik v Polsku); souhrné označení nevládních nepolitických organizací sledujících (ne)dodržování lidských práv bylo Helsinky Watch
v USA je prezidentem od roku 1977 James Carter snažící se oddělit konflikty ve třetím světě od vztahů V-Z: je patrná zdrženlivost vůči konfliktům v Africe (invaze katanžských emigrantů z Angoly do zairské provincie Šaba-Katanga 1978; somálsko-etiopská válka 1977); reakci nevyvolala ani vietnamská invaze do Kambodži 1978 nebo útok J Jemenu na S 1979
definitivní konec politiky détente znamenala sovětská invaze do Afghánistánu v prosinci 1979: po 2. svět. válce získalo SSSR díky hospodářské pomoci v Afghánistánu vliv; v roce 1978 komunisté svrhli dosavadní režim prezidenta Mohammeda Dáúda a Kreml se snažil zasáhnout do nástupnické otázky; do země přicházeli sovětští poradci, ale stali se obětí povstání proti programu modernizace a protiislámských opatření nového režimu Hafizullaha Amina; Moskva zesílila svou přítomnost v zemi a v prosinci 1979 odstranila Amina; do čela státu byl dosazen Babraka Karmala a nový režim mělo stabilizovat 85 tisíc sovětských vojáků; válka trvala 10 let a SSSR nedokázalo uspět
Carter pak vyzval senát k odložení projednání ratifikace smlouvy SALT II, zastavil vývoz obilí do SSSR a začal organizovat bojkot letních olympijských her v Moskvě 1980; jeho politika byla však limitována krizí způsobenou zadržováním osazenstva amerického velvyslanectví v Teheránu režimem Chomejního v listopadu 1979 – lednu 1981
vzájemná důvěra, která po konferenci v Helsinkách nastala končí s koncem 70. let; změny v jednotlivých zemích (ve VB nastupují konzervativci v čele s M. Tacherovou, v BRD CDU-CSU vedená H. Kohlem, v USA R. Regan prezidentem); 1978 Karol Wojtyla papežem; →→ nová strategie a politika: uzbrojit „říši zla“
Vývoj strategie a zbrojení: Na přelomu 50. a 60. let přestala fungovat dosavadní strategie „hromadné odvety“, protože SSSR už také disponovalo interkontinentálními raketami schopnými zasáhnout území USA. Nahradila ji strategie „pružné reflexe“ (Flexible Response), vycházející z předpokladu, že při oboustranné schopnosti druhého úderu není pravděpodobný jaderný první úder ze strany protivníka. Zvyšuje se však pravděpodobnost menších konvenčních útoků mimo strategické oblasti. Nová strategie měla být schopná reagovat přiměřenými prostředky na různé druhy útoků a zároveň poskytnout prostor pro diplomatické vyjednávání. NATO přijalo strategii „pružné reflexe“ 1967, znamenalo to posílit konvenční síly aliance a klást důraz na mobilitu ozbrojených sil