B 10 - Charakteristika základních ekonomických jevů v meziválečném období

• Nedostatek finančních prostředků ve státní pokladně – byl částečně také zaviněn dosud nerozvinutým systémem pravidelných příjmů z daní a cel.

• K tomu bylo třeba připočíst silně inflační trendy, které neustaly ani po přechodu na československou měnu.

• Nedůvěru k československé ekonomice v zahraničí

Bylo třeba posílit finanční situaci především domácích kapitálových pozic. K jedné z nejvýznamnějších akcí patřila kromě měnové odluky od Rakouska hlavně nostrifikace podniků.

Měnová reforma/odluka od rakouské měny: základní východiskem pro budování samostatné ekonomiky a hospodářskému odtržení se od vazeb monarchie bylo vytvoření vlastní československé měny. Hlavní postavou v této oblasti se stal první ministr financí Alois Rašín (v roce 1923 zastřelen při atentátu).

Měnový odluka byla uzákoněna 25. února 1919 po oddělení od území bývalé monarchie a vyhlášení ČSR samostatným celním teritoriem. Z každé rakousko-uherské bankovky vytvořil pomocí kolku bankovku československou.

Nová československá měna byla ustanovena z 10. dubna 1919, poměr staré a nové koruny byl 1:1. Ke správě měny byl utvořen Bankovní úřad při ministerstvu financí, který existoval až do zřízení Národní banky v roce 1926.

Dalším Rašínovým cílem bylo zhodnocení měny – deflace čsl. koruny: silná a posílená koruna bude předpokladem hospodářské prosperity nového státu. Deflační politika měla, jak pozitiva, tak negativa. Deflace zlevnila dovážené suroviny, vedla také ke snížení reálné hodnoty československých dluhů v zahraničí a podpořila repatriaci kapitálu (tzv. nostrifikace). Na druhé straně přinesla politika i některé potíže. V oblasti exportu se projevilo snížení v souvislosti se zdražením našich výrobků. Bylo proto nutné snižovat výrobní náklady, mzdy i cenovou hladinu.

Nostrifikace: ekonomickým problémem nově vzniklého ČSR bylo také umístění největších československých podniků ve Vídni a Budapešti. 11. 12. 1919 vydalo Národní shromáždění tzv. nostrifikační zákon: ukládal československým podnikům přestěhování sídel a hospodářských vedení na území ČSR. Měl tedy odstranit situaci, kdy klíčové ekonomické pozice zůstávaly i nadále v rukou rakouského a maďarského kapitálu. Nostrifikace byla zahájena až po jednání a uzavření dohody s rakouskou vládou v roce 1920. Dohoda s maďarskou vládou byla uzavřena až v roce 1927. Šlo zhruba o 1/3 průmyslového a obchodního kapitálu ČSR. Do nostrifikovaných podniků investovali převážně české peněžní ústavy a postupně v nich získávaly rozhodující vliv (s toho pramení velký vliv bankovní institucí v československé ekonomice v meziválečném období). Nejvýznamnější roli v tomto procesu nostrifikace hrála největší česká obchodní banka – Živnostenská banka. V jejím čele byl Jaroslav Preiss.