B 10 - Charakteristika základních ekonomických jevů v meziválečném období
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Období hospodářské krize z kapitálového hlediska urychlilo postup koncentrace a centralizace kapitálu. Zanikly menší podniky, technicky i kapitálové nejméně odolné vůči konkurenci a nepřízni trhu, zatímco nejmocnější kapitálové skupiny, které se opíraly o propojení bank a výrobních podniků nebo podniků terciární sféry, dokázaly využít situace k pohlcování soupeřů (především koncerny kolem Živnobanky, Anglo-Pragobanky, Škodových závodů či Vítkovic).
V období krize byl také důležitý vztah mezi podniky a státem v narůstajících hospodářských těžkostech. Postupující koncentrace výroby a kapitálu a rozšiřování monopolních vazeb mezi těmi, kdo chtěli i ve ztížených podmínkách hospodářské soutěže obstát, nabyly mimořádného významu. Zejména rozšiřování monopolních dohod a závazků na další podniky a také silnější tlak na dodržování závazků, které z toho plynuly, představovaly pro podnikatelské kruhy i státní orgány důležitý nástroj zvládání situace a podnikatelských aktivit. V roce 1933 byl prosazen zákon o kartelech a soukromých monopolech.
Období po krizi. 1934-1938:
Výroba a odbyt se jen velmi pozvolna dostávaly ze stagnace a teprve rok 1936 a hlavně 1937 vedly k prudkému vzestupu produkce i ochodu. Vliv na překonání dopadů krize měly státní zásahy: východiskem z krize v ČSR se stalo paradoxně zbrojení (vojenské zakázky, např. v textilnictví nebo strojírenství).
Stát začal vydávat také zákony na podporu monopolizace hospodářství – po kartelovém zákonu to byla další vládní nařízení z roku 1934 souhrnně označovaná jako tzv. nucena syndikalizace. Vládní nařízení zaváděla postupně pro určitá odvětví s málo koncentrovanou výrobou povinnost zapojit se do společných monopolních svazků syndikátního typu.