C 08 - Nesnáze československé demokracie ve třicátých letech a pokusy o jejich řešení
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Strana se profilovala někdy až extrémně pravicově (antisemitismus, vyhraněný antikomunismus) - reprezentuje hlavně zájmy městských kapitalistů. Strana organizovala i vlastní odborovou organizaci Národní sdružení. V počátcích strany prosazovala myšlenku českého království, nakonec však od tohoto cíle ustoupila.
-v čele Karel Kramář
Národní obec fašistická – od 1927 vedena generálem Gajdou, údajně stála v pozadí Kobsinkova puče v Brně v lednu 1933, kdy skupina špatně organizovaných radikálů neúspěšn+ zaútočila na brněnská kasárna. V roce 1938 Gajda propagoval boj proti německým nacistům.
Národní liga – vzniká kolem Jiřího Stříbrného, který byl roku 1927 po konfliktu s Benešem vyloučen z národně socialistické strany
Národní sjednocení byla nacionalisticky orientovaná politická strana působící v době 1. republiky. Založena byla 27. října 1934 sloučením Československé národní demokracie, Národní ligy a Národní fronty. Předsedou strany byl až do své smrti Karel Kramář, místopředsedy Jiří Stříbrný a František Mareš. Ve volbách v roce 1935 strana pouze 5,5% odevzdaných hlasů a 17 mandátů v poslanecké sněmovně Národního shromáždění a něco vyšší procentuelní zisk a 9 mandátů ve volbách do Senátu. Strana se důrazně stavěla proti volbě Edvarda Beneše prezidentem republiky v roce 1935. Postupem často začali lidé okolo Jiřího Stříbrného vystupovat víceméně samostatně. Po Mnichovském diktátu se strana stala součástí Strany národní jednoty.
Vlajka – radikálové, činní i za okupace, 1939 – 42 v čele Jan Rys-Rozsévač (pak internován nacisty, po válce popraven)
Mezinárodní politika – orientace na Francii a Malou Dohodu (ČSR, Jugoslávie, Rumunsko)
-1935 spojenecká smlouva se SSSR (obavy z německé. V případě války SSSR podpoří ČSR jen tehdy, pomůže – li i Francie.
Špatné vztahy s Polskem (spor o Těšínsko), Maďarskem (spor o Slovensko) i nacistickým Německem
-jediným spojeneckým sousedním státem je Rumunsko
Vnitřní politika – 1934 prezidentské volby, opět vítězí Masaryk, následujícího roku však abdikuje. Novým prezidentem se stává E. Beneš (Gottwald zrušil svou kandidaturu, jediným oponentem tak zůstal Bohumil Němec, podporovaný radikální pravicí, hlinkovci a agrárníky)
1935 parlamentní volby – nejvíce procent získala SdP, ale nejvyšší počet mandátů měli díky doplňkovým hlasům agrárníci (viz otázku „Politický systém ČSR“), kromě toho ostatní strany nebyly ochotny jít do koalice s SdP
-ve státě je příliš mnoho politických stran, a jelikož do parlamentu se mohou dostat i malé strany (opět odkazuji na „Politický systém…“), vznikají často široké koalice mnoha stran a vlády se často střídají
Ve druhé polovině 30. let sílí sudetoněmecké hnutí, které zprvu požaduje autonomii, poté připojení „Sudet“ k Říši