C 08 - Nesnáze československé demokracie ve třicátých letech a pokusy o jejich řešení

Čs. letectvo bylo technicky zaostalé, generalita proto doufala, že by v případě války bylo možno získat leteckou podporu ze SSSR. Sovětská letadla ovšem měla malý dolet na to, aby se dostala do ČSR bez mezipřistání.

Rok 1938

12.3. – „anšlus“ Rakouska německou armádou

-německé vedení má připravený plán na útok proti ČSR (krycí jméno Fall Grün)

- duben – karlovarské požadavky SdP (viz výše)

-15. 5. vydán manifest Věrni zůstaneme s více než milionem podpisů, signatáři požadovali obranu republiky

- 20. 5. – vyhlášena částečná mobilizace čs. armády, jako reakce na pohyby německých vojsk

-bezprostřední nebezpečí války zažehnáno

-sudetští Němci stupňují své požadavky (již v březnu údajně nařídil Hitler v Berlíně Henleinovi, aby předkládal čs. vládě neakceptovatelné požadavky a tak uměle vyvolal krizi)

v květnu 1938 získala SdP v komunálních volbách cca 90% hlasů německých voličů

-v červnu schválen tzv. národnostní statut (iniciován Hodžou, novelizace jazykových nařízení, více německých úředníků apod.), který SdP odmítla

-v srpnu přijíždí do ČSR komise lorda Waltera Runcimana (vyslaná z britské iniciativy), která má posoudit postavení sudetských Němců. Pozoruhodné je, že tento „nezávislý prostředník“ nabyl profesionální diplomat a neměl zkušenosti s mezinárodní politikou. Všechny jeho dřívější politické funkce se týkali převážně hospodářských záležitostí. Zdá se, že britské vedení prostě potřebovalo někoho „spolehlivého“, kdo by zajistil „mírové řešení“ sudetoněmecké otázky. Runciman dospěl k závěru, že Němci jsou v ČSR utiskováni.

5. 9. – schválen tzv. čtvrtý plán – ČSR je ochotna dát „Sudetům“ částečnou autonomii, jazyková rovnoprávnost „československého“, německého, maďarského a polského jazyka, finanční pomoc Sudetům atd. S plánem souhlasil Runciman i část SdP. 7. 9. Však henleinovci vyvolali incident v Moravské Ostravě a čs.-sudetská jednání byla ukončena.

12. 9. – po Hitlerově projevu na sjezdu NSDAP v Norimberku následovalo povstání Henleinovců – útoky na celnice a četnické stanice, zatýkání či vyhánění čs. státních zaměstnanců a jejich rodin. Řada zatčených Čechoslováků byla odvlečena do Říše a propuštěna po Mnichovu. Povstalci byli v některých případech podporováni říšskými ozbrojenými jednotkami, na čs. celnice se střílelo z německé strany hranic. Oproti tomu čs. ozbrojené složky nesměly v blízkosti hranic použít palné zbraně, aby nebyl zasažen nikdo na německé straně hranic, což by mohlo být použito jako záminka k německé intervenci.

17. 9. – vzniká henleinovská bojová organizace Sudetendeutsche Freikorps

19. 9. – čs. vládě předložen anglo-francouzský plán, vytvořený na základě jednání britského premiéra Chamberlaina s Hitlerem dne 15. 9. V Bertchesgadenu, dle návrhu mají být oblasti s nadpoloviční většinou Německého obyvatelstva předána Říši. S návrhem souhlasil i Runciman. (Přestože původně tvrdil něco zcela jiného, jak již bylo řečeno.) 20. 9. ČSR návrh odmítla.