C 08 - Nesnáze československé demokracie ve třicátých letech a pokusy o jejich řešení
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
-18. února 1937 Program národnostní politiky – přijat všemi německými stranami kromě SdP
-17. října 1937 došlo v Teplicích k inscenovanému „napadení sudetoněmeckého poslance K. H. Franka československou policií“, což vedlo k propagandistické kampani SdP
-v zahraničí šířena propaganda o „útisku sudetských Němců“ – faktem je, že Němců bylo v ČSR více než Slováků, kteří byli součástí státního „československého národa“. O Němcích a ostatních menšinách se v ČSR nehovořilo jako o „národech“, ale o „národnostech“. Navzdory těmto formálním nesrovnalostem o žádném reálném útlaku Němců nelze mluvit.
-duben 1938 – „karlovarské požadavky“ SdP – samospráva „Sudet“, svobodné hlásání nacistických názorů, propuštění henleinovců, zadržených čs. Úřady (ve skutečnosti již předchozího roku Henlein v dopise Hitlerovi avizoval ukončení loyalistické politiky vůči ČSR a už roku 1936 proběhly – patrně na Hitlerův nátlak – změny ve vedení SdP, nacisté zřejmě již tehdy plánovali využít sudetoněmeckou otázku jako záminku pro svou expanzi) – požadavky odmítnuty
-němečtí agrárníci a křesťané nedokázali vyvinout v pohraničí opoziční tlak proti SdP, jedinou opozici tak představovali němečtí soc. demokraté, vedení Ludwigem Czechem (za války zemřel v Terezíně) a později od března 1938 Wenzelem Jakschem
Přípravy na válku – Masaryk naznačil možnost konfliktu s Hitlerem již roku 1933. Od 1935 systematicky budována pohraniční opevnění, organizovaná Ředitelstvím opevňovacích prací (gen. Husárek). Opevnění vznikala hlavně na severu, neboť generalita (v čele gen. štábu byl Ludvík Krejčí) správně předpokládala, že v případě války budou Němci útočit ve směru sever – jih, aby rozdělili republiku na dvě části. Po anšlusu Rakouska přibyla možnost, že Němci zaútočí současně ze severu i jihu.
Ohledně čs. opevnění vznikla spousta mýtů. Tvrdí se např., že čs.-rakouské hranice byly opevňovány na poslední chvíli, což není zcela přesné. Ještě nesmyslnější je informace, že ČSR musela volit mezi budováním pevností a budováním tankového vojska, protože na oboje nebylo dost peněz. Ve skutečnosti čs. armáda měla jak pevnosti, tak tanky. (Tyto tanky se mimochodem Němcům výborně osvědčily v Polsku a Francii). Argument, že opevnění nebyla v roce 1938 dokončena, je irelevantní, jelikož čs. vedení mělo vypracováno plány na opevňování až do roku 1945 (některé zdroje udávají dokonce 1951). Těžko tedy mohl někdo předpokládat, že v případě vypuknutí války budou všechny pevnosti kompletně dostavěné.
Roku 1936 byl vydán Zákon o obraně státu a vznikla Stráž obrany státu (SOS), určená k ostraze hranic, složená z příslušníků finanční stráže, policie, četnictva a vojenských posil. S SOS spolupracovali i železničáři, Sokolové a příslušníci polovojenské organizace něm. soc. demokratů Republikanische Wehr (též Rote Wehr).