C 10 - Kultura, věda a školství meziválečného Československa
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
C 10
VĚDA, KULTURA A ŠKOLSTVÍ V MEZIVÁLEČNÉM ČESKOSLOVENSKU
Kulturní vývoj:
Na konci 19. století ovládl Evropu a tudíž i tehdejší československý stát nový směr zvaný modernismus. Zde našel velmi příznivé klima. Oddělením od Rakousko-uherské monarchie s převažující německou a maďarskou kulturou se zvýšily šance na svébytný kulturní rozvoj Čechů a Slováků. Významně k tomu přispěla možnost svobodného vyjádření uměleckého názoru, což nebránilo pluralitě směrů a proudů, odlišných jak uměleckou výpovědí, tak nacionálním, resp. Kosmopolitním zaměřením.1
A. Slovenská kultura:
Obrovskou podporou kultury na Slovensku bylo Slovenské národní divadlo a Matice slovenská (po válce opět obnovená). Od čechoslovakistického směru se tady ale odděluje názorové odlišná větev prosazující autonomii, což se projevuje zejména v literatuře (např. básník P.O.Hviezdoslav, nar.1921). O emancipaci začali usilovat i Rusínové. Nutno podotknout, že napětí nebylo tak veliké jako v roce 1993, vývoj emancipačních snah výrazně zbrzdila 2.světová válka a komunistický převrat v roce 1948.
B. Německá kultura:
V německé kultuře se projevuje spíše defenzivní postavení. Mluvíme zde především o pražských židovských Němcích (E.E.Kisch, R.M.Rilke, F.Werfel a další). V roce 1923 opustil české země Franz Kafka (krátce před svou smrtí). Ale jiní autoři přispívali všemi silami k šíření české kultury v německém prostředí (Werfel či Max Brod).
Úroveň lidové německé tvorby nepřekročila její regionální význam, rozvíjel se především vlastenecký román rurálního typu.
Česká literární tvorba:
První světová válka měla přirozeně velký dopad i na literární tvorbu, respektive na její autory. Projevila se u nich větší vnímavost iracionality, temných stránek, zabývali se tmavými kouty lidské duše. Na druhé straně se u nich ale objevil i větší smysl pro spravedlnost a rovnost ve společnosti. Což mělo za následek vznik několika vzájemně si protichůdných proudů literatury:
Karel Čapek – obracel pozornost k malému obyčejnému člověku uprostřed velké společnosti. Jeho vypravěčský talent a všeobecný evropský rozhled mu zajistili velkou oblibu až do současnosti. Čapek patřil ke kosmopolitnímu proudu české kultury (tj. proud, který proti měšťáckému vlastenčení stavěl otevřenost kulturním hodnotám jako nezbytný předpoklad národní svébytnosti). Snad nemusím jmenovat žádná z jeho děl .
Ke stejnému proudu patřil i F.X.Šalda – brojil především proti politizování české literatury.
V oblasti literární teorie dosáhl celosvětového významu Jan Mukařovksý, založil pražskou strukturalistickou školy (tento pojem mi bohužel není blíže znám, asi bude lepší zeptat se bohemistů).
Levicová avantgarda – propagace sociální a hospodářské revoluce (př. V.Vančura). Vzniklo několik sdružení umělců – Devětsil, kluby kolem časopisů Kmen a Červen (S.K.Neumann).