C 10 - Kultura, věda a školství meziválečného Československa

Bez zmínky by neměl zůstat ani Jiří Wolker – našimi rodiči zvaný jako proletářský básník - ale jeho básně vyjadřují lásku k obyčejným věcem všedního dne, jsou prosté a jednoduché, dodnes zaujmou nejednoho čtenáře.

Dalším významným směrem byl poetismus – inspirován francouzským surrealismem ( J.Seifert, K.Biebl, J.Hora, K.Teige, B.Václavek).

Katolický spiritismus – protimasarykovsky naladěný Jaroslav Durych, Jakub Deml, Jan Zahradníček.

Z dalších literátů bych jmenovala především Viktora Dyka, Boženu Benešovou, Marii Pujmanovou, Marii Majerovou, Františka Holečka a Jaroslava Haška (Na Bělehrad! ).

Divadlo:

Meziválečné období poskytlo pro divadlo možnost dát prostor novým expresívním směrům. Městské divadlo na Vinohradech a Národní divadlo v Praze bylo ovlivněno osobou Karla Huga Hillara. V Osvobozeném divadle Jiřího Voskovce a Jana Wericha se vyvinula forma divadelní politické satiry, nechyběla ani dobrá lidová zábava či kabaret.

Rozhlas:

Vysílá od roku 1923.

Film:

K nejlepším patří adaptace Dobrého vojáka Švejka (r. Karel Lamač, 1926). Tento Švejk byl ale ještě němý film. Zvukový film dal možnost vzniku C.K.polnímu maršálkovi (Vlasta Burian) a Bílé nemoci.

Hudba:

Leoš Janáček, Josef Suk, Jaroslav Ježek, Bohuslav Martinů

Výtvarné umění:

Vedle doznívající secese pozorujeme utváření se nových moderních směrů. V malířství světově proslul svými secesními plakáty Alfons Mucha, secesní symbolismus vyjadřují ještě díla Ladislava Šalouna a Františka Bílka. Jeden z propagátorů kubismu (tento směr se snažil neperspektivně zobrazovat prostor). Bohumil Kubišta zemřel měsíc po vyhlášení samostatnosti. Kubismus pak dále rozvíjel Emil Filla. Osobitým způsobem si tento směr osvojil Josef Čapek.

V sochařství se snažil v jednom z období své tvorby zachytit kubistické výboje Otto Gutfreund. Surrealismus ovlivnil malířský projev Jindřicha Štýrského a Toyen (Marie Čermínové). Nejvýznamnějším žákem Myselbekovým se stal Jan Štursa.

Nástup moderny v architektuře charakterizovalo využití nových stavebních materiálů a konstrukcí, které měly lépe vyjadřovat životní realitu moderního člověka. Vůdčí osobností modernismu byl architekt Jan Kotěra. Na Kotěrův konstruktivismus navázali jeho žáci Josef Gočár a Josef Chochol, třebaže tuto linii načas přerušil kubismus a dekorativismus (z něho hlavně obloučkový sloh, nazývaný též slovem Legiobanky). Puristická architektura na začátku 20.let povýšila hledisko účelnosti nade vše a prohlašovala, že architektura není uměním. S takovým pohledem nesouhlasili členové sdružení architektů, kteří se spíše přikláněli k Le Corbusierově teoretické formulaci funkcionalismu. Na základě jeho myšlenek se vrátila avantgarda české architektury opět ke konstruktivismu. Demonstrací vítězného tažení konstruktivismu se stala Výstava soudobé architektury v Brně (1928). Hlavní výstavní palác, vyhlídková věž a další pavilóny byly ukázkou ryzí účelovosti, nových konstrukčních řešení a krásy obnažené konstrukce. Netušené bohatství obměn poskytl architektům nový pilířový systém. Slovák Dušan Samo Jurkovič osobitě vstřebával a transformoval prvky lidové architektury. Vedle moderní architektury se v Praze stavělo i nadále pod vlivem opožděně historizujících stylů a slohem zmodernizovaného neoklasicismu.