C 10 - Kultura, věda a školství meziválečného Československa

Povinná školní docházka byla stanovena na 6-14 let (na Slovensko od roku 1927). V roce 1919 byl zrušen celibát učitelek.

V roce 1922 byl vydán tzv. Malý školský zákon (dodatek), učitelstvem zvaný zmetek koalice. Ten měl za úkol sjednotit školství ve státě. Za povinné předměty byla považována občanská nauka, ruční práce, tělesná výchova. Náboženství bylo zpočátku povinné, ale rodiče směly žáka z náboženství odhlásit.

Důležitým bodem ve školství byly tzv. Habrmannovy výnosy (ministr školství): Žáci a učitelé byli osvobozeni od účasti na bohoslužbách. Posléze byla zrušena i modlitba na začátku a konci vyučování. Učitelé nebyli povinni vítat biskupa, když přišel na návštěvu do školy. Také záleželo na učitelích, zda budou třídy vyzdobeny náboženskými symboly (kříž atd.). Poslední bod výnosu byl roku 1938 zrušen na přání prezidenta.

Učitelé se stali státními zaměstnanci. Po celou dobu se usilovalo o vysokoškolské vzdělání učitelů. Pedagogické fakulty a vyšší školy pedagogické začaly být však zřizované až od roku 1946.

Školky a jesle nebyly v ČSR zatím příliš rozšířeny, pokud ano, nesly název dětské opatrovny. Jejich cílem bylo zajišťovat výchovu dětí od 3 do 6 let. Jejich vychovatelky jmenovala státní školská správa.

Lidové neboli obecné školy se rozdělovaly na státní, obecní a církevní či soukromé. Ke změně jejich organizaci došlo po vydání zákona č.228/1922 Sb. (tj. malý školský zákon). Ten stanovil osmiletou školní docházku. Na Slovensku byla zavedena osmiletá povinná docházka od začátku školního roku 1927/28 pro velký nedostatek učitelů. Tento problém byl zatím řešen tak, že někteří učitelé z českých škol byli dočasně přeloženi na Slovensko.

Měšťanské školy byly čtyřtřídní, pro chlapce i šestitřídní. Na tuto školu mohlo přestoupit dítko po pěti letech na škole obecné. Malý školský zákon stanovil, aby organizaci těchto škol na Slovensku přizpůsobila organizaci měšťanských škol českých, to znamená, aby se staly trojtřídními.

V roce 1935 byl vydán zákon, podle něhož byly zřizovány tzv.obvodní měšťanské školy. Docházka do nich byla povinná pro děti, které bydlely v místě školy a v okruhu 5 km od ní.

Zvláštním typem školy byly školy speciální. Ty byly určené pro děti tělesně či duševně postižené. Do této doby zde existovaly školy pro děti slepé (např. Litovel, Praha), sluchově postižené (Praha, Brno, Ostrava, Lipník n.B., Ivančice, Kyjov, České Budějovice, Plzeň atd.), pro děti tělesně postižené byl zřízen Jedličkův ústav.

Střední školy – existovala zde osmitřídní gymnázia a reálky, či jejich kombinace, čtyřleté učitelské ústavy (pro budoucí učitele – neplatilo se zde školné), obchodní akademie.

Univerzity – 1919 byla česká pražská univerzita přejmenována na Univerzitu Karlovu. Nové univerzity vznikly v Brně (Masarykova, přejmenována jednu dobu na Purkyňovu), Univerzita Komenského v Bratislavě, Vysoká škola zvěrolékařská v Brně, zemědělská (též v Brně) a Vysoká škola obchodní v Pze. Velmi žádané byly i vysoké školy technického směru (Ostrava). Na tradici malířské akademie z roku 1799 navazuje v Praze Akademie výtvarných umění. Vznikají také konzervatoře.