C 12 - České země za nacistické okupace

b) Ekonomika

Kurz říšské marky vůči koruně byl stanoven na 1:10, což zvýhodňovalo marku o jednu třetinu. Zahraniční obchod byl usměrňován podle potřeb Německa, kterému také připadl devizový výtěžek z dovozu. Němci dostali pod svůj vliv české banky a vynutili si transfer československého zlata v hodnotě 6 miliónů anglických liber na své konto. Do významných podniků dosazovali své důvěrníky, zavedli systém nucené práce pro říši a organizovali náborové akce pro práci přímo v říši.

c) Protektorátní společnost

Česká protektorátní společnost se rozdělila do tří proudů. Výrazně nejpočetnějším se stal střední proud. Tvořili ho lidé, kteří nesouhlasili s okupací, ale zůstávali z rozličných důvodů pasivní, snažili se jen přežít. Odbojový proud tvořili lidé, kteří se v rámci svého postavení snažili o rezistenci vůči Němcům a často spolupracovali s odbojem. Dále sem patřili hlavně aktivní bojovníci, příslušníci odbojových skupin a organizací. V naprosté menšině byl proud kolaborantů.

Ke kolaboraci patřily skupinky českých fašistů, různé typy zrádců, udavačů a konfidentů i kolaborantů z vládnoucích protektorátních vrstev. Krajně pravicovými organizacemi se staly Vlajka (vznikla 1932), Národní obec fašistická (největší, její předseda: Radola Gajda), Akce národní obrody (nejvlivnější). Na začátku okupace se snažil Gajda převzít moc pomocí Fašistického národního tábora, ale neuspěl, protože Němci dali přednost spolupráci se stabilní vládou. O sblížení Čechů a Němců se snažil Český národní výbor. Kuratorium byla organizace, která měla řídit tělesnou, mravní a duchovní výchovu mládeže a dovést ji tak duchovně do říše.

d) Protektorátní vlády

V protektorátu se vystřídaly čtyři vlády. V jejich čele stáli postupně Rudolf Beran, Alois Eliáš, Jaroslav Krejčí a Richard Bienert. Beranova vláda byla politicko-úřednickým kabinetem a skládala se z 12 českých ministrů, ale Výnosem o protektorátu rušil Hitler ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo národní obrany. Eliášova vláda (nastoupila v dubnu 1939) měla velmi těžkou úlohu, neboť musela s Němci spolupracovat. Lidé chápali tuto nutnost spolupráce, ale ta pro ně měla meze. Vláda tudíž musela postupovat s nejvyšší opatrností, aby nepropadla u svého národa a zároveň aby nebyla Němci obviněna z odbojové činnosti. Snažila se přilepšit občanům protektorátu a někteří její členové dokonce přímo spolupracovali s domácím i zahraničním odbojem. A. Eliáš na to doplatil zatčením a popravou.

Krejčího vláda se ustavila v lednu 1942 a byla vyloženě aktivistická. Byla reorganizovaná a tvořená na nátlak Němců. Měla mnohem více spolupracovat s říší, o čemž svědčilo i jmenování Moravce (největší kolaborant protektorátu) ministrem školství a národní osvěty, Bienerta (zavázaný ke spolupráci s nacisty) a Bertsche (měl militarizovat a germanizovat české hospodářství). Bienertova vláda pak působila mezi lednem a květnem roku 1945.