C 12 - České země za nacistické okupace

Německé vraždění, jež následovalo po atentátu a zejména po úmrtí protektora, neznalo Německé vraždění, jež následovalo po atentátu a zejména po úmrtí protektora, neznalo míru. Lidé byli stříleni bez soudu a vyvraždění obcí Lidice a Ležáky bylo jen jednou z epizod v rámci německého řádění.

Atentát na Heydricha podle historiků přispěl k tomu, že Britové a francouzská exilová vláda definitivně uznali Eduarda Beneše za legitimní hlavu Československa. Kruté řádění nacistů, které mělo být odvetou za Heydrichovu smrt, pak v mnohém usnadnilo uznání pozdějšího odsunu německého obyvatelstva ze strany západních Spojenců.

Ve funkci zastupujícího říšského protektora Heydricha nahradil Kurt Daluege.

3) Politické, společenské a kulturní důsledky okupace:

a) Hlavní důsledky:

1) vedoucí představitelé státu v čele se státním prezidentem se stali fakticky loutkami úřadujícího říšského protektora. Jejich působení bylo rozporuplné – na straně jedné kolaborovali s okupační správnou, na straně druhé byla snaha vytěžit pro české obyvatelstvo maximum možného.

2) státní správa a samospráva přecházela během okupace postupně do německých rukou. Ve větších městech, kde byli zastupitelé a starostové Češi, byli na jejich místa dosazováni Němci. Postupně tato praxe přecházela i do menších měst a částečně na venkov. U veřejných zaměstnanců byla vyžadována povinná znalost němčiny.

3) politické strany byly zrušeny, díky aktivitám prezidenta Háchy vzniklo již v roce 1939 Národní souručenství, které se mělo stát organizátorem národní solidarity. Do této jediné strany se přihlásilo 98 % českého obyvatelstva. Tímto vznikla půda pro určitou formu národního odboje, i když zde byly i rozdílné zájmy protektorátních orgánů či českých fašistů. Roku 1943 bylo Národní souručenství pro svůj ryze národní postoj rozpuštěno.

4) česká armáda byla fakticky zrušena, i když zde vznikla tzv. „protektorátní armáda,“ ve které sloužili někteří vojáci z povolání. Toto zhruba sedmitisícové lehce vyzbrojené vojsko bylo sice podřízeno německému vojenskému zmocněnci, avšak nikdy nezasáhlo do bojů na straně Wehrmachtu. Vojáci byli až v roce 1944 posláni do Itálie k ochraně objektů, více než 700 z asi 5000 mužů přeběhlo k partyzánům, zbytek byl odzbrojen a nasazen na opevňovací práce. Jediný z dvanácti praporů, který zůstal v protektorátu, se v květnu 1945 přidal k pražskému povstání.

5) bezpečnostní aparát – policie a četnictvo – se prakticky dostal do područí německé moci. Hlavní úlohu zde plnila německá státní policie (Gestapo), která měla dvě řídící úřadovny – v Praze a v Brně, které na sobě nezávisely a podléhaly přímo IV. úřadu RSHA v Berlíně. Český bezpečností aparát prováděl činnost pouze v případech běžných kriminálních činů či přestupků, nad ostatními záležitostmi bdělo Gestapo, jemuž padlo za oběť mnoho českých obyvatel. Většina četnictva se k českému národu zachovala loajálně, jeho mnozí příslušníci se snažili varovat občany před případným postihem, četnictvo též bylo jednou ze složek, která aktivně působila v květnovém povstání českého lidu.