18. Světová historiografie raného novověku

FRANCIE

• ve Francii nabyla mimořádného významu historická díla memoárové povahy s politickým podtextem

• Jean Bodin († 1596): spis Methodus ad facilem historiarum cognitionem – podává v něm spíše než metodický návod ke studiu pramenů zásadní úvahy o pojetí dějin a historických faktorech

• 16. a 17. století vznik humanistických děl i mimo Itálii:

1) Francie – Josef Justus Scaliger (1609)

2) Anglie – Thomas Morus († 1535) a Francis Bacon (1626) – tito 2 zahájili dlouhou tradici anglické historiografie se sklonem k filosofování a moralizování o dějinách při menším respektu k „řemeslné stránce“ historikovy práce

STŘEDOEVROPSKÝ OKRUH:

• hlavně v německých zemích byly náběhy k humanistickému chápání dějin brzděny silným vlivem středověkých a náboženských hledisek, která znovu ožila v období reformace

• humanistická historiografie zůstávala záležitostí elit a vedle ní přetrvávalo dějepisectví, pro něž zůstal Bůh středem dějin

• NĚMECKO: Johannes Spieshaym-Cuspianus († 1529), Beatus Rhenann († 1547), Aventinus († 1534) – v jejich dílech se projevuje vliv humanistických názorů rostoucí skepsí vůči naivní tradici v podání národních dějin a snahou opírat nové názory o doklady v pramenech

• angažovanost se křížila s humanistickým postulátem po nestranné kritičnosti, ale neznamenala konec respektu k faktům a dokumentům jako základu historického poznání -> vedla k pokusům vyhledávat historické prameny dokazující platnost např. teologických stanovisek

• vznikají obory církevních dějin:

1) protestanté – Matthias Flacius Illyricus († 1575): tzv. Magdeburské centurie

2) katolíci - Caesar Baronius († 1607): Annales ecclesiastici

ve velkých polemikách o primátu katolické víry a protestantismu se protivníci obraceli k historickým argumentům a vynášeli je z archívů

• Johannes Sleidan – Philippi († 1566) – podnětem k jeho dílu De statu religionis et rei publicae Carolo V. caesare byl politický konflikt šmalkaldské války (kombinuje historické vyprávění s reprodukcí pramenů, našlo obdobu i v soudobém českém dějepisectví)

• politické dějepisectví: ve Francii; v Anglii v produkci doprovázející anglickou revoluci v díle Williama Camdena († 1623) a lorda Clarendona (†1674);v Německu státovědně orientovaná historiografie v 17. století Bogislaw Chemnitz († 1678), Samuel Pufendorf († 1694)

VÝCHODNÍ A JIŽNÍ EVROPA:

• specifický vývoj dějepisectví v době humanismu a reformace

• Jan Dlugosz: Historia polonica nebylo světovým názorem ještě dílem zcela humanistickým, bylo přísně katolické a vlastenecké orientace; humanistické tendence v Polsku byly ale brzy zatlačeny církevním dějepisectvím reformačního a protireformačního směru

• v ruské historiografii k výraznějším dílům došlo až v době mocenského rozmachu za Petra Velikého a za situace pronikání osvícenského myšlení do ruské kultury

• Jacques Bossuet († 1704): Discours sur l´ histoire universále, spojnice mezi univerzálně historickým myšlení a novověkou sekularizovanou teologií dějin vyvíjející se ve filosofii historie; nejvýraznějším dílem náboženstvím inspirované novověké historiografie; pokus o syntézu světových a křesťanských dějin, pojatou v duchu katolického pravověří jako cestu lidstva ke spáse – tím se uzavřela staletá nadvláda chápání dějin opřeného o teologii, zahájená Aureliem Augustinem