4. Stavovský stát vs. koncept centralizovane vlády

universalismus a lokalismus jako překážka formování moderního státu:

• představa, že stát existuje jako abstrakce odděleně od osobních vztahů vládce a poddaných (feud. závislosti) vzniká na většině území až na konci 16. stol. (mimo Benátek )

• na východě silná šlechta (Polsko, Uhry-zasahují Osmané, Čechy-volitelnost panovníka)

• na západě - polit. vývoj výrazně ovlivňují náboženské a dynastické ohledy -> zpochybnění suverenity státu

• vývoj státu v jednotlivých národních prostředích nebyl v 16. stol. uniformní

• v 16. stol. ožívá idea univerzální vlády -> Karel V. (Kastilie, Leon, Aragon, obě Sicilie, Navarra, Granada, Sardinie, Kanárské ostrovy, Západní Indie, Burgundsko, Flandry, + Středoevrop. Habsb.) -> idea této „světové monarchie“ tkví ve „federálním uspořádání“ (volný svazek)

• po abdikaci Karla V., myšlenka na univerzální moc přežívá pouze v utopiích (Campanella, Bruno)

• parlamenty v různých evropských regionech mnoho podob:

• obecně - shromáždění notáblů (šlechta, kněžstvo, měšťanstvo, někdy svobodní sedláci),

• jejich moc se týká hlavně fiskálních záležitostí

• Francie: generální stavy, shromažďují se zřídka, nepříliš velká vitalita této zastupitelské instituce, naopak provinční stavovská shromáždění zasedají pravidelně, pozice se posiluje (Languedoc, Burgundsko, Bretagne)

• Nizozemí: poměr sil šlechta-města se liší v jednotlivých provinciích, ale všech 17 provincií zastoupení v generálních stavech

• Španělská monarchie: rozlehlost implikuje autonomii provinčních shromáždění (v Neapolsku, na Sicilii parlament plní úlohu místokrálů)

• Anglie: král si zajistil rozhodující postavení v parlamentu

• Švédsko: stejné jak Anglie, kde se Riksdag stává nástrojem královské náboženské politiky -> prosazování luteránství shora.

• všechna tato shromáždění velký vliv při schvalování daní, což se stává v 16. stol. otázkou prvořadého významu (války s Turkem, náb. války atd.)

• v 16. stol. se zde stát teprve prosazuje za cenu ozbrojených střetů – otázka války naráží na stavovskou moc (např. české stavy a Šmalkaldská válka) + navíc finanční problémy -> potřeba efektivního výběru daní, stát není ještě schopen zorganizovat vojsko střežící domácí záležitosti, ale jeho vojenské závazky rostou X v pol. 17. stol. krystalizuje moc státu v podobě vojenské síly -> délka a nákladnost tažení se zvětšuje v souvislosti s aspiracemi na dominanci v Evropě (Karel V. X František I.)

Habsburská monarchie a Koruna česká:

• s budováním byrokratického aparátu začal u nás Ferdinand, inspiruje se španělskou a burgundskou tradicí -> 1527 zavádí nové úřady, které disponují rozhodovací pravomocí pro celé území říše a plně podléhají králi (dvorská rada, vojenská rada, dvorská komora) – paralelně existují se stavovskými a zemskými institucemi

• král se chce hlavně prosadit při jmenování nových úřadů, což se stává ke konci 16. stol. doménou hlavně katolíků -> protestanté reagují dvojím způsobem: v Čechách cestou paralelních institucí (sbor defenzorů), na Moravě snahou dostat se ke ztraceným pozicím

• zvyšující se královská autorita také ve změně řádu projednávání na sněmech -> nejprve se řešily královské věci, pak teprve zemské potřeby (v celku ale představoval sněm záštitu jednotlivých účastníků proti panovníkovi vzhledem ke kolektivnímu rozhodování, pouze metoda izolování polit. stavov. předáků umožnila účinnou formu nátlaku, jak se stalo při hlasování o přijetí Ferdinanda Štýrského při korunovačním sněmu 1617: každý musel hlasovat veřejně pro nebo proti, z protestantské opozice se vyjádřil proti Thurn a Linhart Colona z Felsu, požádali o odložení volby)

• Ferdinand I. usiloval o prosazení svého práva na svolávání sněmů, což se mu přes nelibost povedlo prosadit v Čechách, ne na Moravě, kde narazil na odpor zemského hejtmana, do jehož sféry svolávání sněmů tradičně patřilo (Václav Chropynský z Ludanic)

• instituce: