4. Stavovský stát vs. koncept centralizovane vlády

absolutismus:

• vláda tradičně charakterizovaná ústředním postavením panovníka, hospodářským a politickým centralismem, důležitostí armády a správního aparátu, existencí dvora a státní církve

• dnes spíše přijímána dynamická definice pojmu absolutismus, která ho charakterizuje jako soubor tendencí směřujících k ideálnímu absolutistickému státu (např. v habsburských zemích si i přes centralizační úsilí vždy jednotlivé země uchovaly značné správní odlišnosti)

• konfesijní absolutismus=růst napětí mezi reformačními církvemi a katolíky poté, co se na tridentském koncilu nepodařilo dosáhnout obnovení jednoty církve a uplatnila se zásada čí země, toho náboženství; častým důsledkem náboženské války (Filip II. ve Španělsku, Ferdinand II. ve Štýrsku, později v habsburském soustátí) -> vyústilo v 30letou válku

• dvorský absolutismus=ústřední roli panovnický dvůr (Francie v době Ludvíka XIV., Leopold I., Karel VI.)

• byrokracie: panovník soustřeďoval do svých rukou veškerou moc, kterou často delegoval na svého prvního ministra (Richelieu, Mazarin, v habsburském soustátí např. Lobkovic, Vratislav z Mitrovic, Haugwitz, Kounic); panovník usiloval o zmenšení moci stavů i měst, o sjednocení právního, politického i hospodářského systému na ovládaných územích; výrazná byla snaha o omezení různých privilegií jak osob, tak institucí, která byla v rozporu s úsilím o centralizaci státu; do vysokých úřadů se často dostávali představitelé měšťanských rodin a nižší šlechty, kteří nepředstavovali mocenskou opozici proti panovníkovi

• armáda: vytváření armády=stálého vojska, které zajišťovalo panovníkovi mocenské postavení na mezinárodní scéně (do té doby byla vojska svolávána jen v případě války)

• merkantilismus: charakterizován snahou o centrální řízení hospodářství, o sjednocení měny, měr a vah a odstranění obchodních překážek v rámci státu, o podporu rozvoje cest a dopravy; usiloval o dosažení aktivní obchodní bilance prostřednictví systému cel, který měl zamezit dovozu výrobků a vývozu drahých kovů - export a domácí výroba byly naopak podporovány státem

• dvorská kultura: u dvora (mocenským a kulturním středem státu); přítomnost v blízkosti panovníka zajišťovala dvořanům přístup k úřadům, panovníkovi naopak pomáhala eliminovat jejich vzbouřenecký potenciál, který by mohl vzniknout v regionech; ke dvoru také vázáni mnozí umělci a intelektuálové -> dvůr pomáhal vytvořit obraz panovníka jako mocného vladaře jak ve státě, tak i navenek (měl budit respekt ostatních vládců); panovník se stává hercem na oficiálním jevišti - tento koncept se rodí v Itálii, oslava panovníka alegorickými vozy a průvody, umění směrováno cíleně k zviditelňování panovníka

• církev: potenciální odpor církve si panovník pojišťoval jejím začleněním do státního aparátu; nejvýraznější byla tato situace v protestantských zemích (např. Dánsko), výrazně se projevovala i v katolických zemích, kde panovník zasahoval do jmenování biskupů atd. (např. gallikanismus ve Francii (J. Bousset)= zdůrazňoval nadřazenost koncilu nad papežem a usiloval o získání nezávislosti církve na Římu, nejvíc Ludvík XIV.); státy přebírají představu jednotného vyznání jako základního stavebního kamene společnosti -> zasahování do náboženských záležitostí, které tvoří důležitý aspekt střetu centrální a stavovské moci -> tento postoj v Habsburské monarchii až ve druhé polovině 16. století (s Rudolfem II., který sice osobně nebyl zainteresován na prosazování katolicismu, ale působí zde tlaky ze „španělské strany“ a též prostřednictvím papež. legátů)