4. Stavovský stát vs. koncept centralizovane vlády
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Několik teoretických děl zabývajících se otázkou pozice panovníka:
N.Machiavelli: Vladař - ve své době odsuzováno, sice požadavek silného a ničím neomezovaného vládce, který činí vše pro dobro státu (a jeho obyvatel), ale zde ještě renesanční pohled na panovníka, jehož pozice není zakotvena právně. Taky nutno brát v úvahu, že dílo napsal nejspíš proto, aby se zalíbil restaurovaným Medicejům ve Florenci.
Jean Bodin: patří mezi tzv „politiques“ – umírněná strana středu, která se neklonila ani k jedné z nesvářených stran (hugenot. – katolíci), touha po stabilizaci, ale ne za cenu absolutismu – panovník musí brát v úvahu zastupitelské instituce
Etienne de la Boétie: proti Bodinovise svým spisem Proti Jednomu
kalvínští „monarchomachové“ (Fr. Hotmann, Phil. du Plessis-Mornay): razili teorie legitimity vzpoury proti králi (náb. důvody): panovník má dvě smlouvy - s Bohem a lidmi -> poruší-li jednu z nich, stavy mají právo bojovat proti němu
Hugo Grotius: rozvíjel teorii společenské smlouvy mezi panovníkem–podanými; 1625 napsal dílo O právu války a míru, mj. také teorie o „přirozeném právu“ (morální zákon, který je přirozený každému člověku, tudíž společnosti, a tedy řídí vztahy jak ve státě, tak mezi nimi). Tato teorie smlouvy se posunula do roviny úvah o legitimitě vzpoury proti tyranovi. Velice diskutované v Anglii, ale také vyjadřuje obavy z uspořádání společnosti, rozhodoval-li by „lid“ (strach z chaosu).
John Locke: sám angažován v Monmouthově povstání proti absolutistickým tendencím Jakuba II. 1690 Esej o lidském rozumu, Dvojí pojednání o vládě (jeho slavný princip dělení moci na dvě složky) - vláda neplyne z božského práva (posun od Grotia), je to čistě společenská smlouva, na jejíž principu vzniká občanská společnost, panovník má za povinnost chránit zákon, právo na svobodu majetek (ale nerozhodují všichni, jen bohatí, protože ti na tom mají čas a vzdělaní).
Thomas Hobbes: postavil se proti všem stavovským tendencím, psal pod ochranou Karla II. Jeho Levianthan však vzniká už dříve v emigraci (1651) - varování před decentralizací panovnické moci, tvrdí, že člověk je od přírody nemorální, zvířecký, ubohý - panovník vytváří svou autoritou rámec (do něhož nemá nikdo zasahovat) pro společenský řád, který je jedinou zárukou, že společnost nebude „zvířecká“ (ve společnosti se lidé chovají tak, aby z toho měli prospěch, takže dodržují stanovené normy, nepřekračují zákony atd.).