4. Stavovský stát vs. koncept centralizovane vlády

Spojené nizozemské provincie:

• republika se slabou ústřední mocí – resp. generální stavy (každá provincie zastoupena ) a místodržící (v každé provincii, nepřesně vymezená funkce a pole působnosti, odtud problémy)

• v první čtvrtině 17. století sílí pozice Oranžského rodu; boje mezi amsterdamskými patricii a radikály (vůdce Mořic Oranžský) -> spory náboženské (Holland-Amsterdam svoboda x ostatní provincie radikální náb. myšlenky)

• v 50. letech zvýrazněn princip monarchie, v každé provincii nejvyšší zemský zástupce je regent hlavy státu

• v 70. letech válka s Francií, regent Jan de Witt sesazen a povolán Vilém III.(spoluvládce v Anglii po slavné revoluci), po jeho smrti 1702 návrat k republikánskému modelu bez místodržícího

Dánsko:

• bez násilí

• Kristián IV. usiluje o vyváženou vládu (s radou – riksrad, kde se uplatňuje nejvyšší aristokracie), zřizuje zemské komise, v jejichž radě se uplatňuje též nižší šlechta (důležité kompetence)

• po volbě Frederika III.1648 ale došlo k takovým opatřením, že hlavní slovo má rada, zemští komisaři zcela zbaveni politického vlivu

• zemi řídí až do 1660 aristokratická vláda -> finanční politika katastrofa (probíhá válka se Švédskem) ->1660 svolány generální stavy (naposledy) -> král využije jejich požadavku zrušit klauzuli o volitelnosti krále, král prohlášen stavy dědičným panovníkem, načež deklaruje neomezenou a dědičnou moc koruny – vzniká jedna z nejkrajnějších listin královského absolutismu (právní zakotvení, což Kristián neměl, ani o to neusiloval)

Švédsko:

• odpor zaměřen hl. proti majetkovým přesunům po 30-ti leté válce, výrazně se prosazuje vysoká šlechta, ohroženo postavení svobodných sedláků (nejsilnější proporční zastoupení ze všech evropských zemí )

• 1650 vystupují s peticí oba nižší stavy – duchovenstvo a měšťané (+ svobodní držitelé půdy) -> královna Kristina využije této opozice k donucení šlechty, aby přijala za nástupce jejího bratrance Karla Gustava (budoucí Gustav X.) -> tak se také stalo, ale Kristina sliby nižším stavům nedodržela, majetkové přesuny nezrušeny, naopak pokračují

• ačkoli se během 17. st. posiluje pozice generálních stavů (schvalují veškeré zákony), je plně oddáno koruně, takže není nástrojem omezování panovnické autority (jako v Anglii), je oporou

18.století:

• zastupitelské instituce zcela chybí na Iberském poloostrově (resp. portugalské cortesy se neshromáždily1698-1820 ) a v Rusku; v Itálii různé (neexistují v Piemontu, po zásahu Josefa II. ani v Lombardsku)

• velkou roli mají v Británii, Polsku, Švédsku a Nizozemsku, prosazují se ve Francii (v provinciích), v Habsburské monarchii

• nejvýznamnější roli mohly hrát v oblasti udělování daní a jejich vybírání - tím se podílely na výkonné moci panovníka a mohly tak být její oporou

• u nás: sněmy se aktivně podílely na vydávání zákonů + péče o stát (zdravotnictv, policie); 1714 byl vtvořen výkonný orgán zemských stavů, čímž se jejich pozice ještě posílila X za vlády Marie T. jejich administrativní role upadá a Josef II. ke stavům zaujímá ještě drsnější postoj (těžko by získal jejich podporu pro své reformy)

• ve Francii: navzdory konfliktům byla důležitější spolupráce s korunou než nárazové momenty nesouhlasu a odporu

• obecně pro většinu absolutistických monarchií: stavovské instituce existují, ale jejich zájmy většinou totožné se zájmy panovníka, potom jsou oporou moci a jejím spolupracovníkem