8. Osvícenství (kořeny, témata, dopady)

1.přírodovědná-ontologie,člověk-příroda (Julien Offroy de la Methrie, D.Diderot

2.společensko-vědní-důraz na společnost, (C.A.Helvetius,Paul Heinrich Dietrich von Holbach)

Osvícentví jako myšlenková epocha:

• podle některých výkladů spadá počátek osvícenství již do 16. století, do období renesance, jež znovu odhalila hodnoty skryté v dílech antických literatů a kánonech antického umění

• reformace přispěla ke kritickému pohledu na církev a zbožnost

• protireformace v některých zemích (zejména ve střední Evropě, např. i v Českých zemích) tento proud odklonila jiným směrem -> k náboženské zbožnosti a prožitku

• v západní Evropě (především ve Francii a v Anglii) byl tento duchovní proud takřka nepřerušen až do francouzské revoluce a napoleonských válek -> v těchto zemích dosáhlo v 18. století osvícenství největšího rozmachu a nejvíce se rozšířilo -> stalo se prakticky jediným uznávaným myšlenkovým východiskem

• pro duchovní tvorbu znamenalo odpoutání se od dosavadního stavovství (mezi filosofy a literáty začali pronikat ve velké míře i měšťané), zbožnosti (odklon od absolutní důvěry v Boha) a tradičních představ o hierarchii společnosti (panovník dán z vůle lidu, ne Boha)

• pojem tradice a prožitek byly ve filosofickém diskursu potlačeny a na přední místo byly postaveny pojmy jako rozum, vzdělanost, právo či člověk (18. století je často nazýváno věkem rozumu)

• osvícenství objevilo pro euroamerickou společnost řadu pojmů, které jsou dodnes hojně používané v odborném jazyku i běžné komunikaci, přestože se jejich význam mnohdy částečně změnil (přirozené právo, občan, občanská společnost, lidská práva atd.)

• konec osvícenství po faktické stránce znamenaly konzervativní tendence nastolené po napoleonských válkách a v rovině duchovní nástup romantismu, který částečně vznikl jako negace na osvícenství a částečně jako plynulý vývoj osvícenského sentimentu

Osvícenství jako životní postoj:

• osvícenství jako sociální fenomén prostoupila zejména buržoazii, aristokracii a částečně klérus obzvláště v západní Evropě (jeho průnik na venkov dosud není jednoznačně vyřešen)

• v Českých zemích zasáhlo především vzdělanostní elitu a rovněž habsburský panovnický dvůr

• v západní Evropě mělo daleko plošnější charakter a ve vědecké rovině bylo dosaženo daleko hlubších výsledků

• ve střední Evropě a v Rusku ovlivnilo zásadně panovnický systém -> osvícenský absolutismus, díky němuž byla státem zavedena řada modernizačních reforem, jež významně přispěly k industrializaci těchto zemí

• pro osvícenství je typický vstup buržoy (měšťana) do veřejného života -> začíná nejprve jejich zájmem o vzdělání, vlastní filozofickou a literární tvorbu a končí snahou o vlastní participaci na politickém životě (vyústěním se stala francouzská revoluce)

• touha po vzdělání vedla ke zvýšené literární produkci (co do kvality i kvantity) a také ke zvýšené konzumaci tiskovin (knih a novin) -> ve Francii přispělo jednak založení Francouzské akademie (1660), ale i zhuštění sítě silnic, která přispěla k rychlejšímu šíření informací

• v městském prostředí přispěly ke zvýšenému zájmu o filozofii a kulturu tzv. salóny, společnosti scházející se buď v měšťanských domácnostech, nebo v kavárnách, kde se rozebíraly jednak novinky literární tvorby, jednak širší duchovní koncepty, jako např. lidská práva či svoboda jednotlivce

• vzrůstající vlna deismu (Bůh chápán pouze jako prvotní hybatel, pak už do života nezasahuje) a ateismu (bezvěří)