8. Osvícenství (kořeny, témata, dopady)

• refomy Petra I. Velikého:

1) vojenská: pravidelná armáda (evropsky vycvičená a vyzbrojená, válečné námořnictvo); výdaje na armádu - 80 % rozpočtu, 200 000 vojáků, 800 plavidel, 28 000 námořníků

2) hospodářská: merkantilní politika (podpora manufaktur a podnikání - slévárny pro výrobu děl a pušek, tkalcovství - lodní plachty), stát vlastnil doly, budování vodních cest; z Ruska se vyvážela kůže, plátna, lodní lana, obilí, med, kaviár, dřevo

3) správní: zřízen senát, evidence obyvatel, jednotlivé obory státní správy řídila kolegia (ministerstva), země byla rozdělena na gubernie (12 provincií), každý šlechtic byl povinen sloužit státu (jako voják nebo úředník), kariéra umožněna i lidem nešlechtického původu

4) školská a kulturní: zakládány odborné školy, zaveden juliánský kalendář, zjednodušena azbuka

• 1725 založena ruská akademie věd, roku 1703 začaly vycházet první ruské noviny

JIŽNÍ EVROPA

• snaha překonat zaostalost, bránila tomu moc církve, reformátoři usilovali o její omezení (hlavně jezuitů) – antiklerikální charakter – jezuité vyhnáni

• Španělsko – nechtěli se smířit se zaostalostí země, velké ztráty ve válkách, zisky z kolonií padaly hlavně do rukou anglikých obchodníků, ti vytlačovaly Španěly z trhů, od pol. 18. st. se objevují hospodářské společnosti – snaha o reformy Karel III. (1759 – 1788) – u moci zastánci osvícenství, zakládání manufaktur, odbornýh škol, omezení monopolu cechů, ochranná cla, silnice, zemědělství – pěstování obilí, omezení chovu ovcí, ohrazování, vzorové kolonie, uvolnění obchodu s Latinskou amerikou (dovoz bavlny)

• Portugalsko – ministr Josefa I. Emanuela (1750 – 77) Sebastian Josef Pombala – dal základ střednímu světskému školství, snaha o uvolnění závislosti na Anglii, zakládání manufaktur, snaha oslabit hosodářskou moc šlechty, společnost pro obchod s Brazílií a vystěhovalectví, byl stoupencem centralizace, organizace st. aparátu, moderní armáda, opíral se o pokrokovou šlechtu

• Itálie – úspěchy v Neapolsku – Karel III. a za jeho syna Ferdinanda IV.; u moci Bernard Tanucci – odstranění církevních desátků, zrušení kláštetů, ale pak odvolán a jeho reformy zrušeny; absolutismus má zde slabou základnu, úspěch jen dočasný, trvalejší za Leopolda (1765 – 1790) v Toskánsku → zrušení cechů, odstranění nevolnictví, budování cest; nejvyspělejší – Sardinské království, zde u moci Karel Emanuel III. - uvolnění poddanství, peněžní renty, šlechta investuje do zemědělství, snaha o stát pruského vzoru

SEVERNÍ EVROPA

• války na prahu 18. století - přesuny v poměru sil a přesun ve významu jednotlivých oblastí Evropy, v 17. st. - hlavní vztahy ke Švédsku, ale po jeho porážce v severní válce – S Evropa předmětem politiky Ruska, Francie a Pruska

• Švédsko – zhroucení absolutismu Karla XII.; stalo se stavovským státem, hl. moc měl říšský sněm, vznik stavovských stran, tzv. klobouků (vysoká šlechta a církev, orientace na Francii, snaha o znovudobytí Baltu) a čepic(drobná šlechta, měšťané, orientace na Rusko), zpočátku převaha čepic, 1738 se k moci dostávají klobouky – války za cizí zájmy proti Prusku a Rusku, poražení Švědska – změna soc. struktury

• Finsko – úspěchy v průmyslu i obchodu, 70. léta – posílení významu strany čepic. Gustav III. - 1772 převrat absolutismu a reformy, opíral se o drobnou šlechtu a bohaté rolnictvo – rozdělení občinové půdy, soukromé vlastnictví půdy, ve Finsku zrušil nevolnictví, 1775 – 1785 – úspěchy, 1788 zvrat – válka s Ruskem, šlechtická opozice – spiknutí, podpora Ruska, ale vpád odražen, 1789 spiknutí potlačeno → zrušena konstituce, 1793 král zavražděn

• Dánsko – 1770 – 1784 – reformy – podmínky pro likvidaci feudalismu, 1770 u vlády lékař Kristiána VII. Johan Fridrich Struense – reformy soudní a správních orgánů; 1772 popraven a reformy zrušeny, 1784 navázal Andres Petr Bernstoff, 1788 zrušeno nevolnictví, zákon o výkupy z roboty