12. Monasticismus, jeho význam, milníky vývoje a krize

Clunyjské hnutí však zasáhlo jen románskou oblast,v germánské oblasti a Anglii se rozvíjela jiná reformní hnutí.Vevýchodofranské říši se tzv.gorzijská observance šířila za přispění biskupaWolfganga z Řezna (924–994).Na rozdíl od clunyjské reformy získalo obnovené hnutí ve východofranské říši podporu císaře i biskupů,nesnažilo se proto oprostit od biskupské jurisdikce a vlivu světských panovníků.

V Anglii panovala zcela odlišná situace.Vikinská invaze zcela zlikvidovaly organizovaný klášterní život a obnovu zahájil ažarcibiskup canterburskýOda (asi880–958),jenž přišel zezápadofranské říše.Novým klášterům se dostávalo výrazné podpory krále a specifikum anglických klášterů představovaly tzv.katedrální kláštery,v nichž poziciopata zaujímal biskup.

Všechny tyto typy klášterů pokračovaly v trendu započatém v8.století:manuální práce stanovená Benediktovou řeholí získávala stále symboličtější charakter,takže na podřadné práce si mniši dokonce zaměstnávali služebnictvo.Mniši samotní se soustředili spíše na psaní knih a listin pro panovníky.Představení klášterů bylišlechtického původu a lidé z neprivilegovaných vrstev obyvatelstva prakticky do klášterů vstoupit nemohli.Kláštery se stávaly velkýmipozemkovými vlastníky,a někdy dokonce ilenními pány.Myšlenka clunyjské reformy –oprostit se od sekulárních vlivů –se postupně vytrácela,neboťfundátoři si často osobovali právo zasahovat do chodu „svého“kláštera.

Návrat k askezi

Ne všichni ovšem byli spokojeni s blahobytným životem v klášterech.Jednotlivci odcházeli jakopoustevníci na osamělá místa.Poustevníci žijící nedaleko od sebe se někdy sdružili,vytvořili si společnouřeholi a společně se snažili obnovit dřívější monastické ideály.Delšího trvání ovšem došla jen některá společenství,zejménakartuziáni,kteří získali řeholi roku1128,žili zcela oddělení od okolí ve svých celách a jen některé modlitby vykonávali společně.

Ve stejné době se církevní představitelé snažili vtisknout řádkapitulám.Kanovníci měli žít podleŘehole svatého Augustina v celibátu a mít společný majetek.Roku1121pak z kanovnického řeholního společenství vPrémontréNorbert z Xantenu vytvořilpremonstrátský řád.

Největšího úspěchu ve snaze o návrat k původním asketickým ideálům však dosáhlcisterciácký řád,jenž se zrodil v klášteře vCiteaux,jenž se roku1100s povolením papeže osamostatnil od svého mateřského kláštera,aby mohl žít podle původní nezměněné Benediktovy řehole.Cisterciáci vyvinuli svůj vlastní stylarchitektury,stavěli kláštery na odlehlých místech,nedovolovali,aby za ně pracovali nevolníci,nýbrž se snažili,aby se jejich komunity uživily svými vlastními silami.Cisterciácké kláštery se proto také díky charismatickémuBernardovi z Clairvaux rychle šířily,a tak vznikl systém kontroly jednotlivých klášterů a všichni představení klášterů se každoročně scházeli na generální kapitule.Úspěch cisterciáků ovšem také znamenal bohatnutí řádu a opouštění prvotních ideálů.Jen pomalu navíc utichaly spory mezi cisterciáky a staršímibenediktiny,od nichž se cisterciáci odtrhli.