10. Helénistické období-kultura (teze)

rozvíjelo se téměř výhradě soukromé školství, stejně jako v předchozí době, žáci mezi 7-14 rokem věku se měli naučit především čtení, psaní a počítání, movitější pak svoje vzdělání doplňovali od 14 let četbou Homérových básní, studiem gramatiky a stylistiky, ale také geometrie, hudby atd., nejvyššího stupně vzdělání se dosahovalo v gymnasiích, která byla určena pouze pro řecké občany, pod pojmem gymnasion se původně rozumělo sportoviště určené především pro atletické discipliny, později se gymnasion stalo i místem vyučování a diskuzí,

některá gymnasia se stala střediskem slavných filozofických škol, jako např. Platónovy Akademie a Aristotelova Lýkeia, vytvořily se i specializované školy vzdělávající zájemce v lékařství (ostrov Kós, Knidos v Malé Asii), ve filozofii a rétorice (Athény, Rhodos), v přírodních vědách (Alexandrie), v literatuře a jazyku (Pergamon),

uvádí se, že v helénistické době byly položeny základy „sedmero svobodných umění“ (latinsky septem artes liberales), k nim patřila gramatika, rétorika, dialektika (původně toto slovo znamenalo umění rozmluvy či diskuze), aritmetika, geometrie, astronomie a hudba,

v helénistickém období definitivně došlo k vyčlenění dalších vědních disciplin z původně všezahrnující vědy (filozofie), nebývalého rozkvětu dosáhly zejména vědy přírodní a technické (matematika, geometrie, fyzika, astronomie, geografie), ale rozvíjela se i literární věda, jazykovědné bádání,

nejvýznamnějším střediskem vědy bylo především alexandrijské Músaion, vědní instituce, která vznikla v době vlády egyptského panovníka Ptolemaia I., nebo Ptolemaia II. na konci 4./začátku 3. století př. n. l., jeho součástí byla i alexandrijská knihovna, vědci zde působící byli finančně Ptolemaiovci podporováni (dostávali plat) a jejich úkolem nebylo nic jiného než zabývat se vědou,

k nejdůležitější alexandrijským učencům náleželi: Theofrastos z Lesbu (biologie), Eukleidés (matematika, známá Eukleidova věta), Archimédés ze Syrakús (matematika – Archimédova věta, fyzika, konstrukce válečných strojů), Aristarchos ze Samu (astronomie, geocentrický názor, Země obíhá kolem Slunce), Eratosthenés z Kyréné (geografie, astronomie), Aristarchos ze Samothráky (literární vědec, jazykovědec),

synkretismus: jedním z typických rysů helénistického náboženství byl synkretismus, tedy slučování bohů, splývání bohů, jeho typickým příkladem je vznik nového řecko-egyptského boha Serapida, uctívaného v Alexandrii a považovaného za patrona ptolemaivské říše, v helénistickém pojetí nahradil kult boha Usira (vládce říše zemřelých) a stal se manželem Isidy (nom. Isis, egyptsky Éset), byl vyobrazován jako sedící muž s korunou na hlavě v podobě košíku na ovoce či válcovité měřice, Isis se pak postupně stává jakousi universální bohyní, uctívanou v řeckém i římském světě (více viz téma Kultura v době principátu),

kult panovníků: rozšířil se i kult panovníků, zpočátku byli monarchové hellénistických států stavěni na roveň bohům i v kultu, teprve později začali kult své osoby vyžadovat,

Velká matka: silnější kontakt Řeků s okolním prostředím vedl i přijímání dalších cizích bohů, nejvýznamějším cizorodým božstvem, které Řekové obecněji přijali, byla Velká matka (Megalé Métér) se svým druhem Attidem, zosobňovali oživující přírodní sílu, jejich kult se vyznačoval silnými mysterijními prvky,

Tyché: helénistické náboženství se vyznačovalo i obrovským rozšířením kultu bohyně Tyché (personifikace štěstí, náhody a osudu), což souviselo s narůstajícím individualismem a rozšiřováním oikuméné, Tyché držela ve svých rukou osudy jednotlivců, stala se ochranou bohyní četných, zejména nově zakládaných hellénistických měst, kde se sešli osadníci z různých řeckých poleis,

v helénistickém náboženství dochází i k dalšímu rozkvětu mysterijních kultů, do nichž se dává zasvěcovat stále více lidí, v náboženství se šíří ve větší míře i prvky magie a věštecké praktiky.