21. Vrcholné období a krize římského císařství - základní teze

značnou část svého života strávil Hadrianus na cestách, aby se seznámil se stavem říše, byl velkým milovníkem řecké a egyptské kultury, dokladem jeho velmi kladného vztahu k těmto zemím je také stavba proslulé Hadriánovy villy v Tivoli (dn. Tibur v Itálii), která propojuje římské, řecké a egyptské stavební prvky, villa byla jeho letní rezidencí, kde i úřadoval,

za Hadriana byl také znovu postaven Pantheon, chrám zasvěcený všem bohům, chrám kruhového půdorysu s jedinečnou kupolí a otvorem v ní a s nádherným kazetovým stropem, dnes je místem posledního odpočinku významných italských osobností, mj. malíře Rafaella Santi a prvního krále sjednocené Itálie Viktora Emanulea II.,

správu římské říše zabezpečil císař dotvořením císařského byrokratického aparátu,jednotlivé úřední kanceláře se věnují určitému okruhu záležitostí, dochází i k omezení vlivu propuštěnců na císařském dvoře a naopak se zvyšuje úloha jezdců,

Antoninus Pius: Hadrianus ho adoptoval před svou smrtí, v době těžké nemoci, nový císař se snažil udržet stávající hranice římské říše, po něm se jako jeho adoptivní syn dostal k moci Marcus Aurelius,

Marcus Aurelius : bývá nazýván „filozofem na trůně“, byl stoupencem pozdně stoické filozofie a autorem filozofického spisu Hovory k sobě, doba jeho vlády byla poznamenána především četnými válečnými konflikty, jednak na východě římské říše s Parthy, jednak proti Germánům a Sarmatům na severu,

za spoluvládce si vybral svého adoptivního bratra Lucia Vera (161-169 n. l.), který vytáhl do boje proti parthské říši, zde si Římané vedli dobře a podařilo se jim získat četná města, jejich další vojenské úspěchy ale zmařil mor mezi římskými vojáky, výprava byla přerušená a vojáci táhli zpět na západ, a tak epidemii rozšířili do dalších zemí, od roku 166 n. l. byla pak stabilita říše dále narušena markomanskými válkami (podrobněji viz téma Germáni a Římané na území dnešní České republiky),

Commodus : v roce 180 n. l. Marcus Aurelius zemřel (pravděpodobně ve Vindoboně), jeho nástupcem se stal syn Commodus, jehož vláda byla charakteristická řadou výstřelků, zapříčiněných také špatnými charakterovými vlastnostmi císaře, nakonec byl Commodus zavražděn v důsledku spiknutí příslušníků praetoriánské gardy,

základní charakteristika doby krize římského císařství:

počátky krize: podle některých badatelů se krize začala projevovat už v době vlády Marka Aurelia, jiní historikové kladou její počátky do doby po skončení markomanských válek, které k ní také přispěly, jednalo se o celkovou krizi římské říše, která se projevovala ve všech sférách života lidí, ve vnitřní i zahraniční politice, v hospodářství, v sociální sféře i v kultuře,

„politická krize“: zásadním projevem politické krize bylo značné oslabení císařské moci a velmi rychlé střídání císařů na trůně, mnozí císaři dokonce vládli současně, docházelo i k častým uzurpacím císařské moci, o nastolování císařů rozhodovali vojáci a praetoriáni, v polovině 3. století n. l. se pak od říše odtrhly galské oblasti, a to v době vlády vzdorocísaře Galliena (viz tzv. gallské císařství),