6. Klasické období řeckých dějin - základní teze

- další výprava: uskutečnil ji až Dareiův syn Xerxés I., dle zveličených údajů řeckého historika Hérodota přivedl do Řecka armádu o síle 5.283.220 mužů, podle moderních odhadů měl Xerxés k dispozici asi 200 000 mužů, z toho asi 150 000 vojáků, část tvořilo pozemní vojsko, část námořní armáda, proti Peršanům stála koalice 30 řeckých států, vrchní velení bylo svěřeno Sparťanům, kteří se svými spojenci z Peloponnéského spolku a Athéňany tvořili jádro koalice, přímo k Peršanům se přidala Thessalie a Boiótie,

- bitva u Thermopyl: 480 př. n. l. , Řekové stáhli svoje síly do Thermopylského průsmyku, považovaného za bránu do středního Řecka, zde zůstalo spartské vojsko v čele s králem Leónidem a také vojáci z Thespií a Théb, zrádce Efialtés nakonec prozradil Peršanům tajnou horskou stezku, po které vpadli obráncům průsmyku do zad, v bitvě padli všichni Sparťané i s králem, bitvu připomíná pomník u Thermopyl,

- bitva u Artemísia: 480 př. n. l. , námořní bitva, odehrávala se u ostrova Euboia, boj nejprve nepřinesl rozhodnutí a po oznámení zprávy o výsledku bitvy u Thermopyl se Řekové stáhli k ostrovu Salamína, Peršané prošli středním Řeckem, vpadli do Attiky a vyplenili Athény,

- bitva u Salamíny: 480 př. n. l., v čele řeckého loďstva byl Sparťan, ale strategii v bitvě vypracoval Themistoklés, perský král Xerxés I. její průběh sledoval na trůnu z místa nedaleko pobřeží, v úzké úžině mezi ostrovem a attickou pevninou štíhlejší řecké lodě lépe manévrovaly než perské, mezi nimiž docházelo k vzájemným kolizím, bitva skončila rozhodujícím vítězstvím Řeků (Aischylovo drama Peršané),

- bitva u Plataj: 479 př. n. l. , nové tažení Peršanů, vojevůdce Mardonios přesunul vojsko do Boiótie, vhodnější pro uplatnění perské jízdy, Řekové shromáždili největší vojsko té doby (četné peloponéské obce, Sparta, Athény, Megara, Plataje, celkem asi 30-35 000 mužů), v čele řeckého spojeneckého vojska stál Pausaniás, Athéňanům velel Aristeidés, v závěrečné fázi bitvy rozhodl útok řeckých těžkooděnců v čele se Sparťany,

- bitva u Mykalé: 479 př. n. l., námořní bitva u mysu blízko Malé Asie, poslední významná bitva řecko-perských válek, porážka Peršanů, konec přímého vojenského ohrožení Řecka, ale boje pokračovaly dále, neboť šlo i o osvobození řeckých ostrovů v Egeidě a měst na pobřeží Malé Asie,

- Kalliův mír: 449 př. n. l., Persie byla značně oslabena dalšími porážkami od Řeků, z její iniciativy došlo k uzavření míru, na athénské straně jednání vedl Kalliás, Řekové se zavázali neútočit na perské území, maloasijské řecké obce získali znovu svobodu, perské vojenské lodě nesměly pronikat do Hellespontské úžiny,

-důsledky: zisk obrovské kořisti pro Řeky, vzrůst prestiže Athén, uzavření dlouhého období válek a možnost mírového rozvoje řeckých obcí, oslava vítězství nad Peršany v Hérodotově díle Dějiny a vítězství v bitvě u Salamíny v Aischylových Peršanech,